UŽIJ SI ČLÁNKY!

PřihlásitNový účet

Víkend se sedmou třídou aneb první pokus o report z žákovského hokeje

Ve dnech 11. a 12. ledna hrály své zápasy sedmá a devátá třída, takže jsem si musela vybrat, na koho se půjdu podívat. Zvolila jsem si nakonec sedmáky a oba víkendové dny jsem s nimi strávila v plecharéně. Za soupeře měli v sobotu polský tým Metropolia Silesia, v neděli to potom byli HK Mladí Draci Šumperk.
HC Olomouc : Metropolia Silesia   8:5 Malí Kohouti se pustili do hry s vervou a v čase 5:55 vstřelili první gól, jehož autorem byl Dominik Řípa (ano, je to syn Jirky Řípy, který hrával za Moru). Naši kluci Silesii ve všech směrech přehrávali, ale další gól se jim podařilo dát až v čase 11:27 (autor Ondřej Špunar?) a potom za 25 vteřin přidali branku další – čímž upravili stav zápasu na 3:0 ve svůj prospěch. Možná lehce uspokojili, že jim začátek zápasu krásně vychází, když o deset sekund později přišlo „napomenutí“ v podobě gólu Silesie, která tímto snížila na 3:1. Byl to tzv. „gól z ničeho“; na ledě se v tu chvíli skutečně nic moc nedělo a pravděpodobně některý z polských hráčů jen tak plácl do puku a on kupodivu skončil v naší brance. Snad i díky tomu olomoučtí  znovu zvýšili tlak na svého soupeře a výsledkem byly dva góly v čase 17:01 a 17:13. První třetina tedy skončila za stavu 5:1 pro malé Kohouty. Co se týká střelců gólů, ztratila jsem se hned v této třetině. Prostě jsem nestíhala fotit, fandit a ještě si zapisovat, kdo dal gól a další poznámky k utkání. Doufala jsem, že mi v tom pomůžou onlajny, kde bývají i výsledky žákovských kategorií, ale jako z udělání u zápasů 7. třídy nebylo ani písmenko. Do druhé třetiny nastoupila úplně jiná Silesia (však je jejich trenér o přestávce pěkně seřval) a zápas byl mnohem vyrovnanější, než v první třetině. Ale hned v čase 21:15 byli vyloučeni současně dva naši hráči, takže jsme hráli pouze ve třech. Začátek tohoto oslabení náš tým přežil „ve zdraví“ a o minutu později byl vyloučen na 2 minuty i jeden hráč Silesie. Hráli jsme tedy 3 proti 4 a asi 20 vteřin po návratu vyloučených do hry se přece jen soupeři podařilo dát gól. (V tu chvíli nastala kuriózní situace, kdy časoměřič přičetl gól olomouckému týmu, a polští rodiče si mohli vykřičet hlasivky, jak se snažili na chybu upozornit. Ale nikdo na to nereagoval a na časomíře svítil stav 6:1, třebaže správně mělo být 5:2.) Polský tým byl chvílemi herně lepší, ale naši se jen tak nedali a v čase 34:05 zvýšili svůj náskok na 6:2 – aby o 18 sekund později přidali další branku na 7:2. Ale Silesia nesložila zbraně a ještě ve 35. minutě vstřelila gól, takže do šaten se šlo za stavu 7:3 pro Olomouc.  (V tomto momentě byl konečně opraven stav na časomíře, kde doposud svítilo 8:3.) Druhá část hry byla mnohem vyrovnanější, ale náskok, který olomoučtí získali už v první třetině se Silesii smazat nepodařilo. Naši kluci možná trochu polevili a i proto skončila druhá třetina 2:2. V polské brance se jedním skvělým zákrokem blýskl jejich maličký gólman; téměř každý na zimáku si byl jistý, že to bude gól (situace je zaznamenána na jedné z přiložených fotografií). Za tento počin mu také všichni přítomní diváci zatleskali. Do třetí části hry jsme si přenesli ještě necelou minutu oslabení, ale přestáli jsme je se ctí. Zdálo se, že naši hráči jsou si vědomi náskoku, který mají a rozhodně nehráli s takovým nasazením, jako v první třetině. Ale dost možná to byla i součást taktiky, protože následující den je čekal další zápas a určitě by nebylo na místě nechat všechny síly jen v tomto utkání. Nicméně kluci i přesto dokázali své skóre navýšit brankou v 55. minutě – na 8:4. Silesia se však velmi snažila výsledek ještě korigovat, což se jí povedlo v čase 59:32, kdy upravila stav na konečných 8:5. V tomto zápase byli malí Kohouti lepším týmem, technicky vyspělejším. Dokázali dobře kombinovat a také bránit. V polovině utkání se vystřídali naši brankáři a druhou část odchytal Kristián Rychlý (který se jako malý klučina jednou dobrovolně přihlásil, že půjde do branky, když chyběl brankář a už u toho zůstal). Sestava HC Olomouc:  Patrik Vévoda nebo Stanislav Žbánek (G) (brankář s číslem 39 neměl na dresu jméno, takže nevím), Kristán Rychlý (G) Adam Fehér, Andrej Hebar, Šimon Gronych, Simona Izáková, Lukáš Konečný, Tomáš Mlčoch, Tomáš Navrátil, Jan Nemrava, Adrian Oláh, Matěj Pekař, Eliška Petřeková, Roman Přidal, Dominik Řípa, Ondřej Špunar, Filip Zimovčák Trenér: Kamil Přecechtěl Sestavu týmu Metropolia Silesia neznám, třebaže se mi podařilo najít seznam nominovaných hráčů – bylo jich ale mnohem víc, než se objevilo v zápase. A vzhledem k tomu, že Poláci neměli na dresech jména, nemohla jsem použít stejný systém jako u Olomouce. Totiž projít fotky a jména si opsat z dresů. Vývoj zápasu: 5:1, 2:2, 1:2 Počet vyloučených:  3:5 Počet diváků: asi 50   HC Olomouc : HK Mladí Draci Šumperk  4:3 Už od prvních minut utkání bylo jasné, že Šumperk bude mnohem kvalitnějším a těžším soupeřem, než byla Metropolia  Silesia. Hrál se rychlý hokej a síly na ledě byly zcela vyrovnané. Nicméně šťastnějším týmem byl ten olomoucký, kterému se podařilo vstřelit první branku v čase 13:23 a ujal se vedení 1:0. Mladí Draci ale bojovali ze všech sil a jejich úsilí bylo korunováno gólem v šestnácté minutě. Stav byl tedy srovnán na 1:1. Oba týmy i ve zbývajícím čase předváděly rychlý hokej, ale do konce první třetiny se už nic podstatného nestalo.  Samotný začátek druhé části hry napověděl, jak bude vypadat: už v čase 20:11 byl na 2 minuty vyloučen hráč Šumperka, o 3 minuty později jeden z mladých Kohoutů a za 60 sekund k němu na trestnou lavici přibyl další z jeho spoluhráčů. Šumperk díky tomu hrál jednu minutu přesilovku 5 na 3. Naši toto oslabení naštěstí zvládli a dali najevo, že je nic nezlomí a to tím nejlepším možným způsobem: v čase 25:58 vsítili gól na 2:1. Ale jejich radost z vedoucí branky trvala jen do 35. minuty, kdy Mladí Draci opět srovnali stav na 2:2. O chvíli později dostal dvouminutový trest jeden z hráčů Šumperka a malí Kohouti měli tedy k dispozici přesilovku. Využít ji ale nedokázali, šumperští skvěle bránili. Do kabin se tedy odcházelo opět za rovnovážného stavu – 2:2. Celá druhá třetina byla poznamenána pěti dvouminutovými tresty, takže hra neměla stejný spád, jako její první část. Byla jsem velmi zvědavá na závěrečnou třetinu, protože oba týmy měly za sebou zápasy z předchozího dne. Mohlo to tedy být také o tom, komu dojdou dřív síly. Navíc si jedna šumperská máma hlasitě stěžovala, že jejich trenér stále staví jen dvě svoje oblíbené lajny, takže mohlo dojít i k tomu, že by je „utavil“. Nevím, co si naši hráči řekli v kabině, ale od začátku poslední třetiny působili lepším dojmem než jejich soupeř. Byli živější, aktivnější a tento svůj přístup dokázali zúročit hned v čase 40:56, kdy se opět ujali vedení 3:2. Šumperk hrál hůř, než v předchozích dvou třetinách, hodně chyboval a marně se snažil srovnat skóre. Mladým Drakům trvalo téměř 14 minut, než k nelibosti olomouckých fanoušků nakonec přece jen stav srovnali na 3:3. Ale malí Kohouti jim dopřáli radost jen jedinou minutu, protože vzápětí dali gól na 4:3. Šumperk na tuto situaci zareagoval odvoláním brankáře (v čase 58:02), ale snaha Mladých Draků o srovnání stavu vyzněla naprázdno. Malí Kohouti vyhráli 4:3. Tento zápas byl naprosto vyrovnaný, hráli spolu dva zcela rovnocenní soupeři. Byl to rychlý, svižný hokej, plný pošťuchování a šarvátek před brankami. Celou dobu zůstal v brance náš gólman s č. 39, tentokrát ke střídání nedošlo. Po zápase mě potěšilo také pěkné gesto naší kapitánky Elišky Petřekové, která si podala ruce nejen s rozhodčími, ale zajela i ke střídačce soupeře a potřásla si rukou s jejich trenéry. Sestava HC Olomouc:  Patrik Vévoda nebo Stanislav Žbánek (G) (brankář s číslem 39, jméno neznám),  Kristán Rychlý (G) Adam Fehér, Andrej Hebar, Šimon Gronych, Simona Izáková, Lukáš Konečný, Tomáš Mlčoch, Tomáš Navrátil, Jan Nemrava, Adrian Oláh, Matěj Pekař, Eliška Petřeková, Roman Přidal, Dominik Řípa, Ondřej Špunar, Filip Zimovčák Trenér: Kamil Přecechtěl Sestavu týmu HK Mladí Draci Šumperk neznám, nikde jsem ji nenašla. Jejich hráči měli opět dresy beze jmen, takže ani toto jsem nemohla využít k sestavení soupisky. Vývoj zápasu: 1:1, 1:1, 2:1 Počet vyloučených:  3:4 Počet diváků: asi 60   Závěrem V neděli jsem odcházela z plecharény velice spokojená, zápas se Šumperkem měl náboj a moc se mi líbilo, jak kluci hráli. Napínavé to bylo až do konce, který byl šťastný pro malé Kohouty. V sobotním utkání jsem si zase kromě dění na ledě občas všímala i chování přítomných rodičů, kterým vévodila jedna polská máma, která neustále křičela na celý zimák. Jednak hlasitě „koučovala“ celý polský tým a také se snažila rozhodit naše hráče pokřikem „Nedáš, nedáš!“, když jeli s pukem na soupeřovu branku. S rodiči bývá na zápasech dětí občas docela zábava.  Je mi jasné, že tenhle report má k dokonalosti daleko a kdyby se mě někdo zeptal, jak se taková zpráva píše, stačilo by na odpověď jedno slovo: špatně. Co se týká žákovských kategorií, nemáte k dispozici nic – tedy pokud nejste třeba rodič nebo trenér. Takže mi velkým pomocníkem byl můj foťák, kterým jsem zaznamenávala nejen malé hokejisty, ale také jakoukoliv změnu na časomíře (góly, tresty). A doma potom přišla na řadu mravenčí práce v podobě prohlížení kvanta fotografií a sepisování poznámek.  Sepsat takový report byla opravdu výzva, ale bavilo mě to.   Současná tabulka skupiny č. 5 LMŽ - 7.tř utkání výhra remíza prohra SKÓRE BODY  POŘADÍ HC Oceláři Třinec 19 17 1 1 150 : 42 35 1 HC Olomouc 19 12 3 4 115 : 77 27 2 HC Vítkovice Ridera 18 12 2 4 109 : 48 26 3 HKMD Šumperk 19 10 1 8 89 : 79 21 4 Metropolia Silesia 17 7 1 9 82 : 88 15 5 HC Frýdek Místek 18 7 1 10 89 : 113 15 6 HC RT TORAX Poruba 19 4 1 14 75 : 141 9 7 HC AZ Havířov 2010 19 0 0 19 37 : 158 0 8  
Report
19. ledna napsala Talexa Žádný komentář
Číst dále

Ohlédnutí za zápasy s Karlovými Vary a Pardubicemi

HC Olomouc : HC Energie Karlovy Vary - 4:2 Ve čtvrtek 26. prosince jsem navštívila plecharénu po delší době, ale nechtěla jsem porušit tradici. Hokej v období vánočních svátků totiž už několik let patří do rodinného programu. Šla jsem na zápas  bez jakéhokoliv očekávaní, s mírnou zvědavostí, jestli se obraz naší hry nějak změnil.  Když dal ve třetí minutě utkání gól Franta Skladaný (krásně nahrál sám sobě o mantinel), říkala jsem si, že má motivaci (přece jen ve Varech nějaký ten rok odehrál). Ve 22. minutě srovnal stav zápasu na 1:1 karlovarský Martin Rohan, na což odpověděli krásnou akcí Lukáš Klimek s Lukášem Nahodilem a změnili skóre na 2:1. O něco později byl Skladaný vyloučený dvakrát po sobě a mě napadlo, jestli není přemotivovaný; podotkla jsem, že by ho raději měli nechat sedět na střídačce. Krátce po začátku třetí třetiny dal svůj první gól sezony Vilda Burian a provedl to opravdu elegantně. V 53. minutě byl Skladaný vyloučený za hru vysokou holí na 4 minuty (došlo na moje slova) a Vary dlouhou přesilovku dokázaly využít. Skóre bylo najednou 3:2 a slabším povahám na tribunách se opět zrychlil tep. Soupeř měl na srovnání stavu necelých pět minut a o chvíli později odvolal brankáře. Ani to však nepomohlo, naopak s pukem si dojel až k prázdné brance Pavel Musil a svým gólem zpečetil stav zápasu na konečných 4:2 pro Moru. Karlovy Vary možná neodehrály svůj nejlepší zápas, ale stejně jsem měla dojem, že byly živější, dravější a rychlejší než my. Co se zmíněné rychlosti týká, mnohokrát jsem si všimla, že náš hráč jede za pukem svým tempem a nezrychlí, třebaže má za sebou soupeře. A ten ho většinou přebruslí. V našem herním projevu je pořád jakási nejistota, snadno ztrácíme puky, přihrávky jsou nepřesné.  Současná hra Mory asi obecně moc netáhne, protože jsme měli v tomto kole nejslabší návštěvu z celé extraligy.   HC Olomouc : HC Dynamo Pardubice - 1:2 Nemohu říct, že bych na zápas s Pardubicemi šla s přesvědčením, že je v pohodě „přejedeme“. Červík pochybností přece jen hlodal, protože Mora už víckrát předvedla, jak umí prohrát s týmy ze spodních pater tabulky. Ovšem to, co se odehrávalo na ledě, překonalo i ty nejhorší představy. V první třetině se Mora ochotně přizpůsobila hernímu „stylu“ Pardubic a já myslela, že usnu. V polovině třetiny jsme dali gól ve vlastním oslabení (opravdu jsem čekala, že Pavel Musil ten puk jenom vyveze co nejdál). Na začátku druhé části hry pardubičtí srovnali stav na 1:1 a Mora potom měla postupně k dispozici 4 přesilovky, které trestuhodně nevyužila; sledovat je bylo jen pro silné nervy. Ve třetí třetině hned ve 43. minutě daly Pardubice druhý gól a bylo hotovo. Mora v té části hry projevila konečně nějakou bojovnost a snažila se o srovnání skóre, nicméně Dynamo po zbytek utkání už jen vyhazovalo puky z pásma a bránilo výsledek. Pro diváka bylo utrpení takovou hru sledovat. Kohouti v závěru zkusili hru bez brankáře, ale po vyloučení J. Ondruška byla tato zmařena. Na hodnocení tohoto zápasu by možná stačilo jedno velmi výstižné slovo a to: holomajzna. Naši hráči byli nedůrazní, měli špatný pohyb. Možná by po tomto zápase mohli sepsat manuál, který by měl dvě části: I. – Jak netrefit prázdnou branku, II. Jak hrát přesilovku, aby nepadl gól. Opravdu nevím, kdy jsem Moru viděla hrát tak špatně. Vážně je to tak, že se silným soupeřem hrajeme většinou dobře a se slabším špatně? Nebo jak mnozí tvrdí, že neumíme tvořit hru? Po takovém zápase opět klubu klesne návštěvnost, protože fanouškům už dochází trpělivost. Ne každý je ochotný dlouhodobě dávat (platit vstupné, fandit, mrznout) a nic za to nedostat.   Shrnutí Hrajeme už třetí čtvrtinu extraligy a Mora visí na 10. místě tabulky s pouhým sedmibodovým náskokem na poslední Pardubice, kterým právě darovala 3 body. A někteří fanoušci jsou po prohraném zápase schopni stále tvrdit, že nám jen chybělo štěstí. Ale stačí se nad tím zamyslet: to mají Liberec, Sparta Plzeň, Mladá Boleslav a Třinec v zápasech stále štěstí, že jsou v tabulce na prvních pěti místech? Někdo namítne, že mají lepší hráče, produktivnější. Ale vždyť my máme letos papírově nejlepší tým, od postupu do extraligy. Už nemáme jen bezejmenné bojovníky, ale i nějaká ta „jména“. A není těch „jmen“ třeba na náš tým moc? Vybavuje se mi, jak v jedné sezóně náš GM velmi stál o návrat Erika Hrni zpět do Olomouce a řekl k tomu: „Erikovi by se u nás hrálo líp, protože v Třinci je hodně náčelníků a žádný indián.“ Nenastala u nás letos situace, že těch náčelníků máme víc, než tento tým unese? Ne vždy známá jména znamenají automaticky klubový úspěch – stačí vzpomenout na Chomutov v sezoně 2013/14. Může pomoci neustálé utěšování se, že bude líp, že je třeba věřit a doufat? Nevšimla jsem si, že by moje víra ve vítězství skutečně přinesla 3 body, stejně tak vidím víceméně stále stejnou hru, ať na zimáku jsem nebo ne. Nepatřím k těm, kteří by klub zatracovali po jednom prohraném zápase. A nepatřím ani k tzv. „fanouškům úspěchu“. S chutí Kohoutům zatleskám i po prohraném utkání, když budu vidět, že bojovali do posledního dechu. Ta bojovnost mi letos u týmu opravdu chybí, nevidím ji tam. Na Moře mi skutečně záleží, ale to neznamená, že jsem ochotná sledovat ten chaos na ledě. Zažila jsem toho s klubem opravdu hodně a myslím, že je naprosto v pořádku, když mi současný stav vadí. Mám za to, že je to lepší, než nad tím mávnout rukou a říct: „No co, vždyť je to jen sport“.
Report
29. prosince napsala Talexa 2 komentáře
Číst dále

Winter Classic - HC Orli Uničov vs. HK Kroměříž

V neděli 8. prosince měli odehrát 14. kolo Krajské ligy ledního hokeje uničovští Orli. A protože to měl být domácí zápas, rozhodla jsem se, že se na ně zajedu podívat. Pro jistotu jsem si v polovině týdne ověřovala, jestli se něco nezměnilo a nestačila jsem kulit oči. Všechno bylo jinak! Zápas byl přesunut na sobotu, do Rýmařova a na otevřené kluziště – prostě Winter Classic!
To jsem si nemohla nechat ujít. Přes facebook jsem si udělala rezervaci do autobusu, který měli objednaný uničovští fanoušci a v sobotu po poledni jsem nasedla do vlaku směr Uničov. V Uničově bylo mokro, drobně pršelo a ve mně hlodal červík pochybností, aby nebyl zápas kvůli počasí zrušen. Vydala jsem se do hospůdky na zimáku, neboť tam byl sraz a hledala člověka, kterému mám zaplatit za cestu. Šel poznat celkem snadno: před sebou měl hromádku peněz a kontroloval, kdo už přišel a kdo chybí. Prostě Šéf. Koukali na mě jako na cizího, protože to byla parta lidí, kteří se evidentně znali. A když se Šéf zeptal, odkud jsem a já že z Olomouce, viděla jsem, že mu něco vrtá hlavou. Ale neřekl nic. Zatím. Přesně v 15:45 jak bylo dohodnuto, vyrážíme z Uničova. Je nás celkem 31 a dva bubny. Po krátké chvíli si poblíž sedl Šéf a říká: „Paní, vy jste přímo z Olomouce?“ A já, že ano. „A to se jedete podívat do Rýmařova na Uničov?“ V očích obrovský otazník a nevyslovený dodatek – když máte v Olomouci extraligu? Vysvětlila jsem mu, že většina kluků z uničovského týmu hraje za Olomoucké Eagles extraligu in-line hokeje a že se jedu podívat, jak jim to jde na ledě. A především, že se těším na Winter Classic.  Jak se vzdalujeme od Uničova, počasí se zhoršuje. Mlha, která se vzala bůhvíkde, je čím dál hustší.  Jedeme asi půl hodiny, v autobuse je zhasnuto (asi aby lidi moc nezlobili), venku tma, mlha a sem tam zahlédnu ojíněné stromy. Nabývám dojmu, že nejedu do Rýmařova, ale do velké Nicoty.  Najednou světla, domy a někdo říká: „Už jsme tady!“ Soukáme se z autobusu a zjišťujeme, že to venku hodně klouže. U vchodu na kluziště platíme vstupné 40 Kč za osobu, což je skvělá cena v porovnání s tím, co za ni všechno dostanete: prší na vás, sněží na vás, každou chvíli sebou praštíte na kluzkém povrchu, můžete si postavit sněhuláka ze „sněhu“ který vysype rolba a v neposlední řadě můžete dostat pukem do hlavy. No, nekupte to. Fanoušci obou týmů ukázněně zaujímají svá místa a může se začít. Rychle zkoumám, odkud se mi bude nejlíp fotit a zakotvím vedle budky pro hlasatele, poblíž kroměřížských fanoušků. V 16:30 vjíždějí hráči na led a hlasatel oznamuje sestavy: HC „Orli“ Uničov: Dalibor Sedlář (Milan Axmann) – Jan Klvaňa, Marek Fekiač, Tomáš Halouska, Libor Navrátil, Jiří Paška, Jakub Fryč – Adam Drdla, Martin Chytil, Tomáš Sršeň, Pavel Handl, Marek Vrána, Ivo Kratěna, Jakub Čuřík, Petr Žajgla „C“ HK Kroměříž: Martin Svoboda (Tomáš Fajgl) – Michal Tkadlec, Martin Vávra, Pavel Omelka, Roman Nesrsta, Jiří Osina, Roman Šťastný – Tomáš Kristek, Martin Gazda, Petr Vaněk, Vojtěch Kudlička, David Hubík, Jaroslav Jelínek, Ľubomír Murín „C“, Patrik Zavřel, Kryštof Knápek Je mi kluků docela líto, protože v tu chvíli prší a led dostává zabrat. Vytahuji z batohu foťák a mrzí mě, že jsem si nevzala sluneční clonu (kvůli reflektorům na stožárech), ale nějak se s tím srovnám. Můj Nikon asi také projde testem: budeme spolu soutěžit, kdo bude víc mokrý.  Zápas začíná. Na tak těžkém ledě se nedají předvádět žádné technické kousky, hráči jsou rádi, že vůbec bruslí. Hra se rozjíždí pomaleji, ale už v čase 5:35 se podaří ujet uničovskému Martinu Chytilovi a střelou nad levý beton překonává kroměřížského brankáře. Asistence: Pavel Handl. Uničovští fandové jásají, což asi hráče nabudilo a za dvě minuty střílí Marek Vrána druhý gól. Asistence: Pavel Handl a Tomáš Sršeň. Hra se přelévá z jedné strany na druhou, hráči zkoušejí, co jim těžký led dovolí. Moc toho ale není: puk skoro nelze střílet po ledě, protože se v půli své dráhy zastaví. Nakonec se jako nejlepší taktika jeví dojet s kotoučem co nejblíž k bráně soupeře a vystřelit. Tímto stylem se o gól pokoušejí oba týmy a podaří se to až kroměřížskému Kryštofu Knápkovi -  minutu a půl před koncem první třetiny. Orli asi trošku usnuli na vavřínech a tím si vykoledovali gól do šatny. Ještě před koncem třetiny ke mně přichází muž v oranžové vestě pořadatele a ptá se, jestli jsem od novin. Říkám, že ne a mám obavy, že mi zakáže fotit, protože mi to nikdo nepovolil.  Ale odchází pryč, takže zatím je to v suchu. No, úplně doslova ne, protože déšť vystřídalo drobné sněžení. Bundu mám pěkně mokrou a říkám si, že teď se ukáže, jestli je skutečně 100% waterproof. Ale raději se půjdu někam ohřát. U východu kontrolují vstupenky a jak šmátrám v kapse, tak mi najednou ten kousek papíru spadne do kaluže. Pořadatel se směje a říká: „Jo, už ji vidím!“ Hospoda se zcela nečekaně jmenuje „U kluziště“ a je tam narváno; sednout si není kam. Potřebuji si do bot vsunout vyhřívací vložky, tak nakonec zakotvím v chodbičce u WC a boty si zateplím tam. Chvíli se zdržím, abych se zahřála. Žádný komfort, ale aspoň teplo. A mám bezvadný „výhled“, protože na zdi visí zasklený dres č. 88 Patricka Kanea z Chicago Blackhawks. Nikdy jsem NHL dres neviděla takto „face to face“ a tak jsem překvapená, jak je perfektně vypracovaný (ušitý).  Akorát nevím, jestli by Kane měl radost z toho, že visí na zdi u WC. Začala druhá třetina. Uničovští asi měli nohy ještě v šatně, protože už po půlminutě hned z první šance střílí Kroměříž vyrovnávací gól. Autorem je Jaroslav Jelínek. Hráči Kroměříže najednou ožili a je jich plný led. Cítí šanci zápas otočit a také se jim to podaří. Po úniku Jelínek nabídne puk Romanu Šťastnému a ten trefuje odkrytou branku. Uničovští jsou jako opaření a dost dlouho trvá, než se vzpamatují. Možná si po dvou rychlých gólech v první třetině mysleli, že to půjde samo? V polovině druhé části hry se síly vyrovnávají, Orli hrozí z rychlých brejků, ale protlačit puk za brankáře Svobodu se jim nedaří. Žádný gól už nepadne, tak se jde do šaten za stavu 2:3 pro Uničov. Obcházím kluziště, abych si vytipovala další možná místa na fotografování a málem schytám pár sněhových koulí od dětí, které řádí na hromadě „sněhu“ z rolby. Opět se uchýlím do „své“ chodbičky a po chvíli za mnou zase přijde pořadatel, co se mě ptal, jestli jsem od novin. Tvářím se nebojácně a říkám si, že když mi fotit nezakázal hned, tak snad už to neudělá. Trochu nesměle se mě ptá, jestli bych mu potom neposlala nějaké fotky, že jim nepřišel fotograf. Slíbím mu to a domluvíme se, že mi potom dá mailovou adresu. Wow! Už jsem skoro fotograf!  Začíná třetí třetina. Počasí se konečně trošku umoudřilo a z nebe momentálně nic nepadá. Síly na ledě jsou nyní vyrovnané. Orli se snaží zvrátit pro ně nepříznivý stav, ale gólman Kroměříže je bezchybný. Na druhé straně chytá výborně i Dalibor Sedlář. Kroměřížští poctivě brání a když mají možnost, tak se snaží ještě o nějaký gól své skóre navýšit. Ve 47. minutě je za sekání vyloučený Pavel Omelka a Orlům se nabízí šance na vyrovnání. Snaží se o to tak urputně, že v jednu chvíli puk přeletí ochrannou síť a málem trefí prehistorickou časomíru. Vystupňované úsilí uničovských nakonec vyústilo ve dva krátce po sobě jdoucí fauly (Tomáš Halouska – nedovolené bránění, Jiří Paška – podrážení) a hosté mají k dispozici dvojnásobnou přesilovku. Během ní gól nepadne, ale jakmile se z trestné lavice vrátí Tomáš Halouska, navyšuje Kroměříž skóre na 4:2. Autorem branky je Martin Gazda. Do konce zápasu už moc času nezbývá, Orli to ještě zkoušejí bez brankáře, ale už se nic nestane. Konečný výsledek zápasu je tedy 2:4 pro Uničov. Odcházíme k autobusu. Někdo ověřuje, jestli jsme všichni a za chvíli odjíždíme. Během cesty zjišťuji, že uničovským fandům prohra nijak moc nevadí. Svému týmu věří; možná i proto, že letos mají Orli zatím výbornou sezonu: z 15 zápasů prohráli jen 4. A potvrdilo se i to, že lídr soutěže nemusí vždy porazit tým z poloviny tabulky. Uničov díky prohře spadl na druhé místo, což není žádná tragédie. Je příjemné zjištění, že i nejnižší liga má své věrné fanoušky, které neodradí od výjezdu na Winter Classic ani velmi špatné počasí. A podporují svůj tým opravdu usilovně, jen je jich menší počet než na zápasech ve vyšších soutěžích. Díky tomuto zápasu jsem také měla možnost posoudit, jak moc se liší styl hry v krajské lize a extralize. Hraje se opravdu jinak, nikdo nikoho „nebourá“, hráči se u mantinelů spíš přetlačují. I fauly jsou takové obyčejné (hákování, podrážení, sekání) a jsou většinou jen důsledkem herního zápalu. Vyloženě zákeřný faul jsem neviděla. Nikdo také neskáče do střel, neviděla jsem žádné hity. Asi to bude tím, že zaměstnavatelům hráčů by se nelíbilo, kdyby byli často v pracovní neschopnosti kvůli úrazu z hokeje. A možná se někdo pozastaví nad tím, proč píšu o uničovském hokeji. Hlavním důvodem je, že následující hráči uničovských Orlů prošli v minulosti různými kategoriemi olomouckého hokeje a já na ně nezapomínám: Jan Beier, Lukáš Dobrý, Adam Drdla, Jakub Čuřík, Marek Fekiač, Pavel Handl, Tomáš Halouska, Stanislav Husák, Jan Klvaňa, Jindřich Kolovratník, Ivo Kratěna, Libor Navrátil, Jiří Paška, Dalibor Sedlář (B), Tomáš Sršeň, Michal Šimo, Marek Vrána, Petr Žajgla
Report
16. prosince napsala Talexa 5 komentářů
Číst dále

To byla jízda! Hokejisté HC UP Olomouc předvedli nečekaný obrat!

V pondělí 11. listopadu nepřijel do Uničova Martin na bílém koni, ale sjeli se tam hokejisté týmů HC UP Olomouc a BO Ostrava Vítkovice Steel, aby odehráli 8. kolo Univerzitní ligy ledního hokeje. A kromě nich i ti, kteří to nemohli bez hokeje vydržet do pátku, kdy zase začíná extraliga.
Pod dohledem 112 diváků začali olomoučtí aktivněji, ale do sítě soupeře puk nedotlačili. Posléze chybovali v obraně a Ostravané toho dokázali využít. První gól dal ve čtvrté minutě Jakub Gelnar, druhý o čtyři minuty později Adam Kropka. Domácí tým se dokázal lehce vzepřít a to gólem Mikuláše Rimmela v deváté minutě. Radost z kontaktní branky ale trvala jen 30 sekund, potom opět skórovali ostravští borci, kterým vrátil dvougólový náskok Kryštof Fejko. Krátce na to měli hosté výhodu přesilovky, kterou ale nevyužili. Stejná situace proběhla na konci první třetiny i u domácího týmu. Do šaten se tedy odcházelo za nelichotivého stavu 1:3 pro domácí tým. Krátce po začátku druhé třetiny se zkusil prosadit střelou z mezikruží Jakub Dušan Vaňo, načež z okamžitého protiútoku vstřelil branku hostující Marek Smrčka. Ve 27. minutě navýšil na 1:5 Dominik Plášek a fanoušci HC UP rozhodně nejásali. Ve stejné minutě hráči v zápalu boje převrátili branku na domácího brankáře Martina Molnára, který v této sezoně chytal vůbec poprvé. Bylo vidět, že je trochu otřesený, nicméně v brance zůstal (ono mu vlastně nic jiného ani nezbývalo, protože HC UP s sebou náhradního brankáře neměla). Od té chvíle převzali otěže zápasu hráči domácího týmu a po několika neúspěšných pokusech skóroval ve 32. minutě Jakub Müller a o minutu později Dušan Kerda. Do konce druhé třetiny se už nic zásadního nestalo, pouze byli postupně vyloučeni dva hráči Olomouce a jeden z hostujícího týmu. Stav po druhé třetině - 3:5.   Na začátku třetího dějství byl vyloučen hráč Ostravy Kryštof Fejko, který se asi díky tomu zdravě naštval, protože krátce po uplynutí svého trestu vstřelil další branku a skóre upravil na 3:6. A potom se začaly dít věci. Olomoučtí borci se i za tak nepříznivého stavu nehodlali vzdát a jako správný kapitán jim šel příkladem Dominik Hajšman, který v čase 43:12 korigoval stav na 4:6. Asi to zapůsobilo, protože v 52. minutě přidali další dva góly Dominik Cach a Jakub Müller a bylo srovnáno! Ostravané byli jako opaření a na nic kloudného se nezmohli. V 53. minutě potvrdil svou roli kapitána dalším gólem Dominik Hajšman, který překonal hostujícího brankáře a upravil stav na 7:6. Olomoucký tým poprvé v zápase vedl a dokázal na Ostravany vyvíjet velký tlak. Zvýšené úsilí olomouckého týmu bylo v 58. minutě korunováno gólem Dominika Cacha. V 59. minutě byl domácí tým oslaben díky vyloučení Jakuba Müllera za hákování, čehož se snažili Ostravané využít a sehráli power play. Docílili ale jen toho, že obdrželi další gól do prázdné branky – autorem byl Dominik Dubovčí, který tím upravil stav na konečných 9:6 pro domácí tým. Třebaže polovinu utkání měli převahu hosté, tým HC UP byl nakonec ten, který se radoval. Dvěma góly se v zápase blýskli Dominik Hajšman a Dominik Cach, po dvou asistencích si připsali Jan Kropáč a Martin Pěcha – všichni odchovanci HC Olomouc (Dominik Cach momentálně nosí Zlatou helmu jako nejlepší střelec HC UP). Hráči HC UP předvedli něco, co se hned tak nevidí. Ani za stavu 1:5 se nevzdali, obrátili v podstatě prohraný zápas a nejen že srovnali stav, ale dokonce přidali góly navíc - to chce jen smeknout klobouk a poklonit se. Olomoucký tým fungoval skvěle a odměnou jim bylo (pro leckoho nečekané) vítězství.   Fotky z http://hokej.upol.cz
Report
13. listopadu napsala Talexa 3 komentáře
Číst dále

Čistič, aneb co dělat, když je zrovna reprezentační pauza

Leckdo z vás si možná říká: „Co já budu dělat, když Mora teď nehraje?“ Jistě, je možné sledovat hokejové reprezentace či se věnovat činnostem a koníčkům, na které nebyl čas. Já si v takových dnech čtu nebo koukám na filmy. A co se četby týká, měla bych jeden tip: publikaci Ondřeje Zamazala „Čistič“. Kdo ji nezná, název mu moc neřekne (ne, opravdu to není příběh z prostředí mafie). Ale když se přidá podnázev „Pozor, píská Milan Minář!“, téměř každý si vzpomene.
Pozor, píská Milan Minář!Milan Minář patřil téměř 20 let k nejlepším českým rozhodčím. Pískal na 5 mistrovstvích světa, v hokejové extralize odpískal 755 utkání. Mezi hráči a trenéry si vydobyl mimořádný respekt: citem pro hru, komunikačními schopnostmi i nesmlouvavostí, s jakou na ledě řešil složité situace. Za to, jak si uměl poradit s problémovými hráči, si vysloužil přezdívku „Čistič”.Kniha je otevřenou zpovědí člověka, který se vypracoval v jednu z nejuznávanějších kapacit ve svém oboru. Mapuje profesní historii M. Mináře, odkrývá zákulisí profesionálního hokeje a nevyhýbá se ani soukromému životu. Málokdo ví, s jakými životními kotrmelci se M. Minář musel vyrovnávat v osobním životě: s vazbou na Mírově, milionovými dluhy nebo rozvodem. Publikace obsahuje fotografie, vzpomínky bývalých kolegů a hráčů a v neposlední řadě i statistiky utkání, které Milan Minář odpískal (v extralize i na mistrovství světa).Dozvíte se, proč se M. Minář pořád při utkáních mračil, co přispělo k tomu, že s Radkem Dudou nikdy neměl na ledě žádný problém, jak dlouho se zná s Jirkou Dopitou, jaké to bylo na Mírově a proč vlastně skončil s pískáním. Ale také kde jedl nejlepší chlebíčky a který z hráčů si před zápasem vždycky dával rum. Kniha se čte opravdu velmi dobře a mohu ji jen doporučit.Ukázka z knihyNejvíc okolností se mi vybaví kolem mého posledního zápasu v extralize (12. 9. 2014). V září 2013 jsem ohlásil poslední sezonu, na jaře jsem s pískáním skončil a s předsedou komise rozhodčích extraligy Pavlem Halasem jsme se dohodli, že v září 2014 vybereme utkání, na kterém se oficiálně rozloučím. V té době nás končilo víc, Pavel usoudil, že si rozlučku zasloužíme všichni, ale chtěl nás nasadit až na druhé, třetí nebo čtvrté kolo. Přitom já jsem si v rozlosování našel, že hned v prvním zápase hraje doma Olomouc. Já už jsem v té době v Olomouci žil. Když jsem postupoval do extraligy, Olomouc zrovna prodala licenci do Karlových Varů, a když jsem končil, vracela se po 17 letech zpátky. To všechno způsobilo, že jsem se chtěl rozloučit v olomoucké plecharéně. Kdyby to nešlo, skončil bych v tichosti bez rozlučkového zápasu. Volal jsem řediteli extraligy a Josef Řezníček se za mě přimluvil. Všechno dopadlo, jak jsem si plánoval.Samotné utkání, Olomouc-Slavia, jsem si neskutečně užil. Skočil jsem na led a celá hala skandovala mé jméno. Byli tam fanoušci, kterým jsem kdysi věnoval své rozhodcovské dresy, ti si je na sebe oblékli. Pískal jsem s Romanem Polákem, na čáře byli „Toška“ Tošenovjan a „Hlaváč“ Hlavatý.Na ledě to jednoduché nebylo: první zápas sezony, Olomouc jako nováček extraligy… Domácí žádná rozlučka nezajímala. A já se zase nechtěl rozloučit nějakou vyloženou botou. Někdy v průběhu zápasu jsem nechal bez povšimnutí úplně běžný zákrok a kapitán Slavie Jaroslav Bednář se na mě otočil:„Tohle nezapískáš?“ A já mu v klidu odpovídám: „Jardo, já už dneska pískám naposled.“ On se zarazil a říká: „To si děláš prdel?“ – „Ne, je to můj rozlučkovej zápas.“ – „Ty jsi debil!“ a zmizel. S Jardou mě pojil nadstandardní vztah, takovouhle konverzaci si mohl dovolit. Kniha na heureka.cz nebo zboží.cz Úvodní foto: iSport.cz
Aktualita
7. listopadu napsala Talexa 5 komentářů
Číst dále

Ideální vlakové spojení: Pojeďte s námi podpořit Moru do Pardubic

Po neskutečném výjezdu do Prahy, kam vyrazilo několik stovek olomouckých fanoušků, je tady další vlakový výjezd. A ještě bližší. Pardubice jsou od Olomouce opravdu kousíček, hraje se navíc opět v neděli odpoledne, takže není nad čím přemýšlet… Kromě toho Mora vůbec nehraje špatně: doma porazila silný Liberec, venku zvítězila v Plzni. Zatímco Pardubice se trápí a aktuálně se v tabulce Tipsport extraligy nachází na předposledním místě.
Zápas HC Dynamo Pardubice vs. HC Olomouc se hraje v neděli 2. prosince (15:00). Pokud chcete jet na skupinovou jízdenku s Ultras Mora, hlaste se do zpráv na jejich FB. Vlak směrem do Pardubic (Ex 128 Vsacan): Olomouc hl.n. – 12:08 (odjezd) Pardubice hl.n. – 13:36 (příjezd) Vlak zpátky do Olomouce (Ex 545 Hutník): Pardubice hl.n. – 19:23 (odjezd) Olomouc hl.n. – 20:44 (příjezd) Pro fanoušky hostí je v ČSOB Pojišťovna ARENĚ vyhrazen sektor 201, který má kapacitu 200 míst. Vstupenky do něj si můžete koupit až v den utkání, a to přímo na pokladně stadionu. Cena jednoho lístku činí 150 Kč.
Aktualita
28. listopadu napsal Zaky Žádný komentář
Číst dále

Fanoušci si to zaslouží zažít znovu, říká strůjce titulu Mory Pavel Čech

V prvním díle jsme vyzpovídali Maria Cartelliho, nyní přinášíme další rozhovor s osobností olomouckého hokeje. A je to opravdu velká ryba! Naši výzvu totiž přijal Ing. Pavel Čech, bývalý prezident HC Olomouc a zároveň strůjce jediného titulu Mory. Zeptali jsme se ho např. na mimořádnou sezónu 1993/1994, okolnosti prodeje licence nebo na současný stav olomouckého hokeje. Odpovědi jsou nesmírně zajímavé, některé informace až šokující, takže si určitě přečtěte tento rozhovor až do konce!
Píše se 11. duben roku 1994 a Olomouc se stává historicky prvním mistrem ČR v ledním hokeji. Co se vám jako první vybaví, když toto slyšíte? Díky za připomenutí, nějak rychle to uběhlo a za chvíli bude 25. výročí… Vybaví se mi tři sekvence. Za prvé: Vítězství v Českých Budějovicích a nechápavé pohledy a zděšení v očích budějovických hráčů a manažerů od Turka až po Pouzara. Za druhé: Pátý zápas na ledě Kladna s nepřátelskou atmosférou v zázemí, dramatické nájezdy a pak kabinu po vítězném závěru a postupu do finále. A za třetí: Druhý zápas s rozhodnutím v nájezdech v Pardubicích s živým kohoutem na ledě od našich fans, se střídáním gólmanů, neskutečnými nervy Aleše Pavlíka, který nás udržel ve hře a jehož nájezd byl zásadní pro vítězství v zápase a vlastně celou finálovou sérii. A pak už jen skvělá atmosféra domácích utkání a oslava titulu. Titul se ale nerodil lehce, dokonce se v průběhu sezóny měnili trenéři. Jak vlastně probíhala jednání s trenérem Josefem Augustou? Výměna byla nutná, bez ní bychom větší díru do světa neudělali. Napětí mezi týmem a trenérem explodovalo po zápase v Jihlavě a musel jsem to řešit. Akutně. Jednání s Pepíkem Augustou bylo jako vždy věcné a rychlé. On krátce před tím skončil ve Zlíně po dohodě, a když jsem mu asi třetí den po ohlášeném odvolání hlavního trenéra u nás zavolal, tak reagoval velmi vesele slovy: „Jsem myslel, že mi budeš volat už předevčírem! Tak co? Kdy a kde se potkáme?“ Druhý den ráno jsem si s ním dal kafe v motorestu Rohlenka. Já jel na zasedání Výkonného výboru ČSLH a on pak už pokračoval do Olomouce, aby stihl dopolední trénink, kde ho čekal pan Přecechtěl a natěšený tým. Naše jednání a domluva trvaly přesně to jedno kafe. Na play-off jste ještě přivedl dvě velké hvězdy z Německa – Josefa Řezníčka a Jirku Dopitu. Bylo těžké tyto hráče získat? Nic složitého to nebylo. Když kluci od nás odcházeli na tato zahraniční angažmá, tak bylo součástí dohody s nimi i s jejich kluby, že nám je uvolní, pokud my budeme pokračovat v play-off a jejich týmy už nikoliv. Eisbären Berlín a Jirku Dopitu trénoval Jarda Walter a Weißwasser s Pepikem Řezníčkem zase Zdeněk Haber. Bylo to vyřízeno během 48 hodin i na IIHF v Curychu a kluci přijeli do důvěrně známé kabiny – mezi své. Klubovými barvami byla zelená a bílá, symbolem Mory se stal kohout. Čím jste se vlastně nechali inspirovat? Víc faktorů dohromady zde sehrálo roli. Jednak většina týmů byla červeno-modro-bílá, Mora Mariánské údolí byla v privatizačním kvasu a dlouhodobě klub nepodporovala, nadále významně pomáhaly Dopravní stavby Olomouc s modro-zelenými barvami ve svém logu. Když jsme oslovili grafika a designéra pana Dostála, tak i on souhlasil, že zelená a modrá vystihují úrodnou Hanou lépe a pak už jen najít symboliku, aby to nebyly zkřížené hokejky nad pukem nebo kus erbu města apod. Návrh kohouta, symbol hrdosti a bojovnosti, jako typického představitele hanáckých gruntů byl právě od něj. A nám se líbil. Jediná podmínka byla, aby jeho ztvárnění nebyla komiksová karikatura, mělo to výraz a úroveň. Škoda že tato nadčasová ochranná známka není klubem dál používána. Můžete třeba prozradit, kolik činil v mistrovské sezóně rozpočet klubu? Zhruba 27 milionů korun celý klub, tedy s mládeží a kompletním nákladem na provoz zimního stadionu. V roce 2004 jste byl za machinace kolem olomouckého hokeje nepravomocně odsouzen, nicméně za tři roky později vás odvolací soud očistil. Kdo je tedy podle vás zodpovědný za prodej licence? Nutno podotknout, že moje vyšetřování začalo již v r. 1997, když první pokusy mě obvinit přišly v r. 1995. Trestní oznámení sepisoval ve velkém RNDr. Drdla, který dlouhodobě usiloval o pozici předsedy HCO. Sepsal vše, co kde zachytil, a splácal jablka s hruškami. Svým kolegům v PČR tak přidal hodně zbytečné práce. Obžaloba měla nakonec vůči mně pět obvinění, z nichž se přímo hokeje týkalo vlastně jediné, a to otázka úvěru u Agrobanky na výstavbu dnešního VIP sektoru nad tribunou, který jsme nedokončili z více důvodů. Před sezonou 1996/97 vstoupil prostřednictvím pojišťovacího makléřství INPOL do profi hokeje v Olomouci pan Charouz, který se tehdy velmi angažoval v privatizaci Selika a Olmy Olomouc. Vznikla společnost Hockey Olomouc a.s., kterou vedl pan Sádovský, a ta provozovala extraligový tým. Naše HCO mělo smluvně ošetřeno pravidla a povinnosti včetně toho, že bez jeho souhlasu extraliga Olomouc neopustí. Pan Charouz v privatizačním souboji neuspěl, pak přišly povodně 1997, zimák pod vodou a při úklidu té spouště na mne kolega Sviták volá, že rádio hlásí prodej naší extraligové licence do Karlových Varů. Ihned jsem se spojil s ředitelem APK Standou Šulcem a informoval ho, že to není v souladu se smlouvou, aby ten převod ihned zastavil. Dodal jsem mu dokumentaci a on rozhodl, že musí být souhlas HCO, bez toho to nepotvrdí. A začala mela. Následně na konci srpna dosáhl svého a stal se předsedou HCO RNDr. Drdla, kterého podpis, na který se ptáte, pak 5. 9. 1997 najdete pod smlouvou mezi HCO a Hockey Olomouc a.s., která se podepisovala v Praze v sídle pana Charouze a ve které se HCO zavazuje, cituji text: „Sdružení a a.s. se zavazují prostřednictvím pověřených zástupců provést všechny kroky ke zrušení všech právních úkonů, které proti sobě učinili.“ Tento dokument pak říká, že v hotovosti při podpisu obdrželo HCO za budoucí reklamní plnění částku 800.000 Kč a že prvoligová licence z Karlových Varů bude převedena na společnost Mayerspol Bau s.r.o. a tato licence bude minimálně v sezoně 1997/98 použita v Olomouci. Pak ji ale zase prodali, myslím, dál… Tolik ve stručnosti. Tímto podpisem byla uvolněna na poslední chvíli cesta k přeregistraci licence na Karlovy Vary a za pár dní odstartovala extraliga již bez HC Olomouc. A jak vznikly milionové dluhy? Dluhy? Ano byly a vycházely zejména z běžného provozu klubu či zejména zimního stadionu. V letech mého působení jsme od města nedostávali žádnou finanční podporu a dotace na provoz. Po povodních nám poslali materiální podporu z Čech, z obcí a klubů. Město nedalo ani smeták či lopatu… Diametrálně jiný přístup, než jaký je vůči klubu v posledním desetiletí. Takže závazky na straně HCO byly, a to v jednotkách milionů, nikoliv ale desítek, jak se všude medializovalo. Pokud se psalo a spojovalo s HCO zadlužení vůči bankám, tak to byla novináři špatně nebo záměrně chybně interpretovaná informace. Jednalo se o můj osobní dluh Pavla Čecha z úvěru v ČS a.s., který byl z původní výše 26 mil. Kč následně přeúvěrován ze střednědobého na dlouhodobý v celkové výši jistiny 30 mil. Kč. Jaký máte názor na stávající vedení HC Olomouc? Myslíte si, že vedou olomoucký hokej správným směrem? Z toho, co dlouhodobě vnímám a občas sleduju z dění v olomouckém hokeji jako celku, tak nemůže být můj názor pozitivní, a tedy o správném směřování já ze svého osobního pohledu silně pochybuji. Co byste tedy dělal jinak, kdybyste byl aktuálně generálním manažerem Mory? Resuscitoval bych tragický stav a podmínky v mládežnickém hokeji, což je vždy a všude v našich končinách základ pyramidy pro dlouhodobou koncepci klubu na cestě k úspěchům a dobré image HC Olomouc v Česku a zahraničí. Ale nepřísluší mi nic radit stávajícímu managementu, to je jejich cesta a boj. Právě za vaší éry byla Olomouc líhní hokejových talentů. Vyhráli jsme titul jak v juniorech, tak i v dorostech. Proč tomu tak není i nyní? Od nejmenších až po juniory byly týmy obsazeny potřebným počtem kvalitních profesionálních trenérů s odpovídající kvalifikací a tito se podíleli na celém trenérsko-metodickém systému pod vedením pana Přecechtěla. Mládež měla rovněž odpovídající rozpočet a materiálně-technické zázemí. Důraz byl kladen na spolupráci se ZŠ Spojenců (sportovní třídy) a středními školami. HCO měl tak přetlak zájemců z klubů v ČR, včetně extraligových, a to právě kvůli poskytované kvalitě podmínek pro hráče, jejich přípravu a pak výsledkům týmových až po ty osobní, čímž myslím počty reprezentantů. V té době byly republikové špičce výsledky na všech úrovních od mladších žáků nahoru kategoriemi. Vyjmenovat zde seznam odchovanců, kteří se dlouhodobě prosadili v extralize, reprezentaci a NHL, by byl hodně dlouhý. Není to jen Kratěna-Broš-Tomajko, ale hráči před nimi a spousta po nich. Jenže jak říkám, bylo to o investici do mládeže. Mládež nemůže být samofinancovatelná pouze z kapes rodičů a sloužívat zejména jako průtokový ohřívač peněz z dotací a dalších zdrojů do profi týmu, nechat ji plnit jen roli fiktivní položky v kolonce výkazu nákladů. To je silně krátkozraká a zvrácená strategie. Ocitnete se záhy v propadlišti, a když si chcete udělat radost, tak musíte tabulku s umístěním v soutěži pověsit na nástěnku jedině vzhůru nohama. Smutné. Po dlouhých letech odkoupilo město od p. Kuropaty pozemky kolem zimního stadionu, čímž se otevřela cesta k možné rekonstrukci. Podporujete myšlenku multifunkční haly? Město mohlo koupit a vyřešit celou situaci podstatně dřív a výrazně levněji, ale to jen poznámka na okraj a do retrospektivy těchto politických her se nechci vůbec pouštět. Studie arch. Štefky je velmi zdařilá a z toho, co jsem o ní načetl a viděl, tak vychytává to nej, co lze do projektu účelně dostat, včetně funkčního a diváckého propojení obou hal, včetně zázemí pro diváky a návštěvníky. Skoro neuvěřitelné, kolik by se toho do stávajícího areálu dalo postavit. A to jsem těch hal už po světě taky viděl. Cesta k realizaci ale bude zcela jistě dlouhá a není jen o příslibu finančních prostředků z úst premiéra. Určitě tedy tuto verzi podporuju právě i s ohledem na zmiňovanou mládež a snadnou logistickou dostupnost pro děti s rodiči i bez nich. Totéž, si myslím, platí pro fanoušky Mory a další. Jedinečnost koncentrace sportovišť v samotném centru města by měla zůstat pro Olomouc zachována. A toto je ta cesta. Otázka na závěr. Chtěl byste něco vzkázat olomouckým fanouškům? Aby byli dál tím skvělým publikem, jako už po mnoho generací jsou, a aby jejich vytrvalost byla brzy odměněna. A když ne titul, tak alespoň semifinále play-off. Ale hlavně: Ať už to moc dlouho netrvá, zaslouží si to zažít znovu!
Aktualita
18. listopadu napsal Zaky 1 komentář
Číst dále

Kohout na dresech má být dominantní, myslí si Cartelli

Redakce Fan Zone si pro vás připravila sérii zajímavých rozhovorů s osobnostmi olomouckého hokeje. A začínáme skutečně zostra! Jako první se pod palbou našich otázek totiž ocitl Mario Cartelli. Bývalý vynikající hokejista, reprezentant a olomoucký patriot, bez kterého by Mora jen těžko postoupila zpátky do extraligy. A samozřejmě také marketingový manažer, který si svou poctivou prací získal uznání jak od fanoušků, tak i od obchodních partnerů. Příjemné počtení!
Mario, vraťme se do roku 2014, kdy se Mora po 17 letech vrátila mezi hokejovou elitu. Měli jste už před sezónou od vedení deklarované, že klub chce opravdu postoupit? Nebo se to všechno začalo řešit až během baráže? Deklarované to nebylo. Od začátku sezóny byl hlavní cíl postoupit co nejdál, ale nevytvářel se tlak na to, abychom postoupili do extraligy. Vše se začalo řešit až v baráži, kde jsme předváděli výbornou hru a sbírali body. Každý zápas baráže psal svůj příběh. Např. s Kladnem jsme prohrávali v 5. minutě už 0:3, nakonec jsme to ale otočili. Kdy jste si vlastně začali říkat, že by to mohlo vyjít? Paradoxně v Chomutově při první porážce. My starší jsme po zápase něco řekli v kabině a tým šel pak za tím. Co se řeklo, zůstane v kabině. Ale bylo to spíš ve smyslu, tak jsme si to zkusili a teď začneme hrát svoji hru. Hlavně se z těch mančaftů nepo… A je pravda, že každý zápas měl svůj příběh. Prostě ta sezóna se povedla po všech stránkách. V čem byla největší síla týmu? V jednotě, nasazení, odhodlání a formě. A to od kustoda přes všechny hráče až po trenéry. Byla to ta správná chemie. V obraně jsi patřil s Kubou Bartoňem k těm nejzkušenějším, v útoku pak Pavel Selingr nebo Radim Kucharczyk. Kdo měl v kabině ale největší slovo? Jirka Dopita? Ten nejvyšší – Jirka. Ne vážně. Samozřejmě že Jirka byl v té době s Petrem Fialou lodivod a my si občas něco k tomu řekli. Nedá se říct, kdo měl hlavní slovo. Prostě vše zapadalo tak, jak mělo. Jak vzpomínáš na atmosféru a na fanoušky? Z počátku sezóny chodilo, no nebylo plno. Přesto byli hodně slyšet. V play-off začalo chodit lidí víc. A v baráži? No to už asi každý víme, bylo plno a rachot. A co se dělo po postupu, to bylo něco úžasného. Asi každý sportovec chce zažívat přesně tyhle stavy vítězství, euforie, dosažení určité mety. A když je k tomu taková atmosféra… není co dodat. Jezdili i za námi na Kladno a do Chomutova. To smekám před nimi. Po sezóně jsi ukončil hokejovou kariéru a stal ses marketingovým manažerem. Co všechno bylo potřeba zajistit, aby se tady hrála extraliga? Z mé pozice to bylo hlavně splnění podmínek pro BPA, tedy reklamní plochy. Co se týče vůbec možnosti hrát extraligu jako takovou, měl to na starosti Erik a musím říct, že ať se to někomu líbí nebo ne, udělal kus práce. Klobouček. Povedlo se ti do klubu přivést desítky nových sponzorů. Bylo těžké tyto firmy přesvědčit, aby sponzorovali zrovna HC Olomouc? Víte, bylo jich hodně, ale ne tolik, kolik jsem si přál. Navíc nebýt Martina, byla by sotva půlka. Spousta partnerů byla jeho, u spousty dalších mi otevřel dveře, kde již čistě záleželo na mně, jestli budou ochotni jít s námi do spolupráce. Samozřejmě že i Erik dotáhl partnery. Na mně bylo se o ně starat a jednat o nových smlouvách. Je pravda, že i mně se postupně začalo dařit kumulovat spoustu lidí, kteří byli ochotni přispívat na hokej. Byť třeba barterem, ale každý partner je důležitý, a tím se skládá mozaika silného zázemí. Ve druhé sezóně se mi dařilo obnovovat smlouvy a některé i navyšovat. Přitáhnout nové a plnění bylo vyšší než v té první. A bylo to si myslím znát na reklamních plochách, které se skoro zaplnily. Zřejmě velkou školou byla právě spolupráce s Martinem Rakem… Doteď si voláme a jsme v kontaktu. Je to můj kamarád a učitel, s kterým by se mi jednou líbilo spolupracovat. Ale člověk míní a život mění. Pořádaly se různé akce pro fanoušky (společenský večer, fotbalový turnaj atd.), po městech visely plakáty, billboardy. Na co jsi nejvíce hrdý? Ano, akcí bylo dost. Na druhou stranu, jak jít směrem k fanouškům, když oni chodili k nám? Nevím, na kterou bych měl být hrdý. Ať si každý fanoušek vybere sám, co se mu nejvíc vžilo do paměti. Já to dělal hlavně pro ně. Mně se líbilo vhazování buly nevidomým fanouškem. Přiznám se, že mi i slza ukápla. Byl to silný emoční zážitek. Žádost o ruku. Poté to proběhlo i myslím si v Pardubicích. Výstava v muzeu. Na tom jsem pracoval opravdu hodně dlouho. Zápas v retro dresech. Dětský den. Společenský večer? To byla Martinova akce. Já byl divák. Samozřejmě jsem pracoval s ním, ale bez něj by to nikdy zřejmě nebylo. A teď se na to vzpomíná ve velkém. Uvidíme, jestli se najde příležitost, aby se tato akce opakovala. A jsem hrdý také na to, že všichni lidi, kteří kolem mě pracovali, odvedli skvělou práci. Měli/mají hokej rádi a dělali to ze srdce. Klobouk dolů před nimi. Vy to nevidíte, ale jsou šikovní a pracovití, a to za pár šupů. Co se ti naopak nepovedlo zrealizovat? Stoprocentně dresy. Tam jsem zklamal, že jsem nedokázal prosadit svou vizi. Své návrhy. Proběhla lehká úprava písemného fontu a trochu design. Ale i tak je to děs a běs. A hlavně dle mého, kohout má být dominantní. Partneři by měli být jinde, byť jsou významní. Nepodařilo se mi získat některé partnery na svou stranu a udělat mantinel tak, aby pozadí reklam bylo čistě bílé a jejich loga v barvách. To by bylo moc hezké. Komunikoval jsem i na toto téma s BPA a ta myšlenka se nějak rozvíjela. Bohužel neúspěšně. Je to škoda. Jakmile se začalo šuškat, že končíš, přišlo se s tebou spontánně rozloučit více než sto fanoušků, což mluví za vše. Proč ses vlastně rozhodl skončit? Bylo to mé osobní rozhodnutí. Nechci to rozvíjet. A za tu rozlučku ještě jednou děkuji. Byť ze začátku spolupráce s fanoušky nebyla nic moc, musím říct, že po dvou letech byla úplně jinde. Na jiné úrovni a vážím si jich. Poté jsi také působil ve fotbalovém Frýdku-Místku… Před tím v Eurohardu. Jeden z partnerů mě oslovil. Ta myšlenka mě oslovila, ale nedařilo se mi podle mých a ani jeho představ. Je to škoda, protože Vilda Bár je skvělý člověk a má kvalitní firmu. Staví haly na bázi ocelových nosných konstrukcí. Má svoji výrobu a zakládá si na kvalitě a preciznosti. A ano, pak jsem šel do Frýdku-Místku. Teď už jsem opět někde jinde. Jaký máš názor na případnou rekonstrukci zimního stadionu? Potřebuje Olomouc multifunkční halu? Tento problém je obsáhlejší, než jak se deklaruje. Je potřeba si uvědomit, že v olomouckém kraji je pouhých pět zimních stadionů. Tak když by započala obsáhlá rekonstrukce, kde by celý klub trénoval a hrál? Všichni víme, že střecha je v katastrofálním stavu. Ta by měla jít jako první, a to není akce na týden. Tak kde by trénovali, když plochy v jiných městech jsou plně vytížené. Když by se stavěla multifunkční aréna, to stejné. Možnost vybudovat prvně tréninkovou halu s určitou kapacitou, dostat výjimku ze svazu a pustit se, ať už do rozsáhlé rekonstrukce či stavby nové arény, by byla cesta. Město Olomouc nepotřebuje megalomanskou stavbu, ale aspoň upravenou velkou halu a hlavně tréninkovou. Hlad po hokeji neustává a zájemců je plno. A garantuji vám, že mít slušnou tréninkovou halu, dalo by se vymýšlet spoustu akcí a pořád by bylo plno. Ale celá tahle akce spolkne hodně peněz. Takže popravdě, jsem zvědav, jak nakonec tenhle předvolební humbuk dopadne. Přesto si přeji, aby zázemí nejen pro hokej bylo důstojné a stála tady hala, kde by si fanoušek mohl pohodlně vychutnat spoustu akcí, které by bylo ke zhlédnutí. Ať sportovní či společenské akce. Nejméně poslední dva roky si nelze nevšimnout, že tribuny plecharény jsou hodně prořídlé, vyprodáno nebylo ani na play-off. Čím si to vysvětluješ? To nevím. Na hokeji jsem nebyl tři roky, byť výsledky sleduji. Možná utichl ten boom po postupu. Ale je to možná taky tím, co na tom stadionu je. Jaké je občerstvení, zázemí, teplota a spousta jiných faktorů. Víte, chce to jít trochu kupředu, a ne jenom spoléhat na atmosféru stařičkého stadionu. I tam je potřeba stále se zdokonalovat, jako je to všude. Když porovnáme marketing, komunikaci či propagaci s ostatními extraligovými kluby, tak to pořád vypadá, jako kdybychom hráli spíš první ligu. Jsou hlavním problémem jenom finance? Těžká otázka, ale asi ano, a to ve smyslu vybudování organizační struktury klubu. Těch lidí je tam málo. Jsou tam od rána do večera (aspoň za mě to tak bylo) a stejně neuděláte vše, co byste rádi. Kumulovat funkce sice uspoří finance, ale projeví se to na výsledku. Nemůžete se přece starat o sociální sítě, jezdit za partnery vymýšlet akce, uspořádat je, obsloužit zápas a nevím co ještě v jedné osobě. Vám hrábne po nějaké době. Asi každý fanoušek Mory by si přál tvůj návrat… Je to reálné? To je od vás moc hezké, ale reálné to není. Pravda ale je, že mě to táhne zpět do sportu. Do hokeje. Dělal jsem ho celý život a pořád ho mám rád. Ale už jsem to zmínil, člověk míní a život mění.
Aktualita
13. listopadu napsal Zaky 4 komentáře
Číst dále

Jedeme všichni: Vlakový výjezd sezóny na Spartu

Před rokem jelo Moru na Spartu podpořit zhruba 600 fanoušků. Jednalo se zřejmě o jeden z největších výjezdů v historii, ne-li vůbec o ten největší. Nyní Ultras Mora pořádá vlakový výjezd znovu. A nic na tom nezmění ani konstatování, že to olomouckým hokejistům zrovna moc nejde. Spíš naopak. Výjezd do Prahy je prostě sváteční událost, na které nesmíte za žádných okolností chybět. Zápas HC Sparta Praha vs. HC Olomouc se hraje v neděli 18. listopadu (15.00). K vlaku budou přiřazeny speciální vagóny pro olomoucké příznivce, takže se nemusíte bát, že by nebylo místo. A pokud chcete jet na skupinovou jízdenku, tak se hlaste na domácích zápasech v kotli (cena 350 Kč). Vlak směrem do Prahy (EC 116 Praha): Olomouc hl.n. – 11:18 (odjezd) Praha-Libeň – 13:28 (příjezd) Vlak zpátky do Olomouce (Ex 523 Helfštýn): Praha-Libeň – 19:31 (odjezd) Olomouc hl.n. – 21:52 (příjezd) V pražské O2 areně jsou pro hostující fanoušky vyhrazeny sektory 117, 118. Vstupenky jsou už teď v prodeji v síti Ticketportal. Aktuálně stojí 190 Kč (základní cena), při koupi méně než 5 dní před utkáním budou stát 240 Kč. Zobrazit vstupenky na Ticketportalu
Aktualita
2. listopadu napsal Zaky Žádný komentář
Číst dále

Jsme zpět! Fanoušci Mory spustili svůj nový web

Píše se rok 2007, kdy ještě Mora válčí s Prostějovem, a skupinka hokejových nadšenců zakládá svůj vlastní web zvaný Fan Zone. Ten si hned od začátku získal velkou oblibu olomouckých fanoušků. Desetitisíce příspěvků v diskuzi, tisíce registrovaných uživatelů, stovky článků, fotek či videí. Pád přišel v roce 2015, kdy se rozpadl oficiální Fan Club HC Olomouc, s čímž přišel i útlum webu. Nyní však můžeme naplno prohlásit: „Jsme zpět!“ Jedním z impulzů byla i úroveň diskusního fóra na oficiálních stránkách klubu. My jasně říkáme, že chceme, aby na našem webu diskutovali fans HC Olomouc o hokeji. Zachovali jsme oblíbené smajlíky, nově můžete např. reagovat na předchozí příspěvky nebo si nastavit profilovou fotku. Na Fan Zone vždy poběží odpočet času do nadcházejícího zápasu, takže se vám už nikdy nemůže stát, že byste nevěděli, kdy hraje Mora. Novinkou je i propojení se sociálními sítěmi. Nejenže můžete naše články sdílet a lajkovat přes FB, na hlavní stránce najdete i nejnovější příspěvky z Facebooku, Twitteru a Instagramu. Další funkce budou postupně přibývat. Takže neváhejte a založte si svůj účet! A protože jsme mysleli skutečně na všechny, tak nový web je plně responzivní, což znamená, že je optimalizovaný i pro mobilní zařízení. Fan Zone si tak užijete i na svém tabletu a smartphonu! Informace ke stávajícím uživatelským ůčtům Pokud jste již na Fan Zone registrovaní z dřívějška, je potřeba kliknout na „přihlásit“ a aktivovat svůj účet zasláním aktivačního kódu na váš e-mail. Pokud uživatel nezná e-mail, který vyplnil při registraci, může si ho nechat zobrazit po zadání jména a hesla, které používal na starém webu Fan Zone. Rovněž lze i obnovit zapomenuté heslo. Na potvrzovací e-mail prosíme chvilku počkejte, obvykle chodí do pěti minut.
Aktualita
31. října napsal Zaky 1 komentář
Číst dále

Přijďte na fotbalový turnaj fanoušků a hokejistů HC Olomouc

Ve čtvrtek 25. června se koná tradiční fotbalový turnaj fanoušků a hokejistů HC Olomouc. Akce, která bude oficiálně zahájena v 16:30, se uskuteční ve sportovním areálu v městské části Slavonín. Na turnaj v malé kopané dorazí kompletní extraligový tým, včetně nových posil. Fanoušci tak mohou poprvé v akci vidět i slovenského reprezentačního brankáře Branislava Konráda, bývalého obránce Zlína Tomáše Valentu nebo vyhlášeného střelce Petra Kafku. Dorazí ale i další předsezónní posily, v čele s ex-jihlavským Adamem Zemanem či slovenským útočníkem Tomášem Mikúšem. Tomu všemu bude přihlížet Jiří Dopita, majitel klubu a olympijský vítěz z Nagana, společně se Zdeňkem Venerou, který před sezónou nahradil na lavičce Mory trenéra Petra Fialu. A právě Petr Fiala přijal pozvání od fanoušků, kteří mu hodlají poděkovat za jeho osmileté působení u A týmu. V olomouckém klubu však úplně nekončí, od nové sezóny bude trénovat juniory. Úvodní výkop provede ředitel sportovního gymnázia a předseda Komise pro sport a tělovýchovu Mgr. Radek Čapka. Partnerem akce je Fanshop HC Olomouc Organizátoři si připravili pro všechny návštěvníky bohatý doprovodný program. Soutěžit se bude například o 20 vstupenek na první přípravný duel Mory, hraný 28. července doma s Kometou Brno. Vyhrát můžete také poukázky na konzumaci do Arktic Casual Food nebo dres HC Olomouc. Do dějiště akce jsou zváni všichni příznivci olomouckého hokeje. Kromě toho, že se dozví aktuální zprávy a připravované novinky z klubu, mohou získat podpisy a fotografie hokejistů HC Olomouc. V areálu bude zajištěno bohaté občerstvení, vstup na akci je zdarma. Foto: Karolina Martinková, fan-zone.cz
Aktualita
15. června napsal Zaky Žádný komentář
Číst dále

Výjezd podzimu: Pojeďte podpořit Moru do Zlína

Ultras Mora vypravuje autobusy do Zlína, kde se olomoučtí hokejisté utkají v rámci 16. kola Tipsport extraligy s tamními Ševci. První vzájemné střetnutí zvládla lépe Mora, když na vlastním ledě senzačně otočila nepříznivě se vyvíjející utkání a porazila úřadujícího mistra 3:2. Podaří se jí vyhrát i podruhé? Pojeďte podpořit Kohouty k dalším extraligovým bodům! Odjezd: neděle 26. října v 13:30 z parkoviště u Billy (u zimáku) Cena dopravy: 100 Kč Výjezd si můžete zaplatit na domácích zápasech Mory, a to o přestávkách pod tribunou za trestnými lavicemi. Foto: Jiří Kropáč
Aktualita
9. října napsal Zaky Žádný komentář
Číst dále

Čekání je u konce: V neděli 14. září pojeďte fandit do Třince

Dlouhých 17 let čekali fanoušci Mory na návrat mezi hokejovou elitu. Dne 18. dubna roku 2014 se sen stal skutečností. V pátek 12. září tak na Moru čeká úvodní extraligový duel, a sice na domácím ledě proti Slavii Praha. Hned o dva dny později, tj. v neděli 14. září, zajíždí olomoučtí hokejisté do Třince. A právě do „města oceli“ pořádá Fan Club HC Olomouc autobusový výjezd. Pojeďte podpořit Kohouty k prvním extraligovým bodům! Odjezd: neděle 14. září ve 12:00 z parkoviště u Billy (u zimáku) Cena výjezdu: 150 Kč/os. (včetně vstupenky) Na e-mailové adrese fchco@seznam.cz se přijímají závazné rezervace. Zaplatit výjezd můžete na domácích zápasech Mory (Skalica - 5. září a Slavia Praha - 12. září), a to o přestávkách na tribuně za trestnými lavicemi (nahoře vedle TV kamer). Foto: Marek Ryšavý
Fan Club
31. srpna napsal Zaky 1 komentář
Číst dále

Přijďte na fotbálek a vyhrajte vstupenky na Dinamo Minsk

Přesně za týden, tj. ve čtvrtek 26. června, se koná očekávaný turnaj fanoušků a hokejistů HC Olomouc. A abyste měli o důvod navíc se této akce zúčastnit, budou se v rámci doprovodného programu rozdávat vstupenky na Dinamo Minsk. Princip celé soutěže je jednoduchý. Moderátor celého odpoledne bude pokládat jednoduché otázky (týkající se olomouckého hokeje), na které budou přítomní fanoušci odpovídat. Ten, kdo bude znát nejrychleji správnou odpověď na danou otázku, získá dva vouchery na přípravný zápas proti Dinamu Minsk. Celkem bude ve hře dvacet voucherů, po jejichž předložení dostanou výherci na zimním stadionu vstupenky zdarma (1 voucher = 1 vstupenka). Událost na Facebooku: Fotbalový turnaj fanoušků a hokejistů HC Olomouc Ostře sledovaný zápas proti Dinamu Minsk, účastníkovi KHL, se odehraje ve čtvrtek 7. srpna. Jedná se o první domácí přípravné utkání před extraligovou sezónou, na kterém rozhodně nesmíte chybět. A díky této soutěži vás budou lístky stát 0 Kč, takže se na stadion dostanete úplně bezplatně. Podrobnosti o turnaji v malé kopané čtěte zde. Hlavním partnerem akce je Pivovar Litovel a.s. Oficiálními partnery fotbalového turnaje jsou Arktic Casual Food, DENISON CZ, K - styl a Hospoda Na Hřišti. Foto: Karolina Martinková
Aktualita
19. června napsal Zaky Žádný komentář
Číst dále

Extraligová Mora si zahraje fotbálek se svými fanoušky. Buďte u toho

Ve čtvrtek 26. června se uskuteční ve sportovním areálu ve Slavoníně 5. ročník fotbalového turnaje v malé kopané. Akce, které se aktivně zúčastní extraligoví hokejisté HC Olomouc, začíná v 16 hodin a 30 minut. Trenéři Petr Fiala a Jiří Dopita postaví hned tři týmy svých svěřenců. Zbývajících devět míst obsadí fanoušci, kteří se do turnaje zavčas přihlásili. Fanoušci se mohou těšit i na posily, které tým Mory před začátkem extraligy zkvalitnily. Ať už se jedná o velezkušeného brankáře Jiřího Trvaje, obránce Martina Vyrůbalíka či Petera Zuzina, jenž na Hanou přestoupil ze Zvolena. Olympijský vítěz z Nagana Pavel Patera by měl být touto dobou v Americe, a tak se turnaje s největší pravděpodobností nezúčastní. Hokejisté HC Olomouc ukončí šestitýdenní dril právě turnajem ve Slavoníně. „Po turnaji spočítáme, kolik nás zůstalo, a jedeme dál,“ smál se lodivod Petr Fiala, který v Olomouci působí už osmou sezónu. Do Slavonína jsou zváni všichni příznivci olomouckého hokeje. V areálu bude zajištěno bohaté občerstvení, včetně doprovodného programu. Všichni dorazivší fanoušci budou mít příležitost pohovořit s hráči Mory, zavzpomínat s nimi na postupovou sezónu, získat cenné podpisy či fotografie. Vstup na akci je zdarma. Hlavním partnerem akce je Pivovar Litovel a.s. Oficiálními partnery fotbalového turnaje jsou Arktic Casual Food, DENISON CZ, K - styl a Hospoda Na Hřišti. Foto: Karolina Martinková, fan-zone.cz
Aktualita
10. června napsal Zaky Žádný komentář
Číst dále