Fanoušci si to zaslouží zažít znovu, říká strůjce titulu Mory Pavel Čech
V prvním díle jsme vyzpovídali Maria Cartelliho, nyní přinášíme další rozhovor s osobností olomouckého hokeje. A je to opravdu velká ryba! Naši výzvu totiž přijal Ing. Pavel Čech, bývalý prezident HC Olomouc a zároveň strůjce jediného titulu Mory. Zeptali jsme se ho např. na mimořádnou sezónu 1993/1994, okolnosti prodeje licence nebo na současný stav olomouckého hokeje. Odpovědi jsou nesmírně zajímavé, některé informace až šokující, takže si určitě přečtěte tento rozhovor až do konce!
Píše se 11. duben roku 1994 a Olomouc se stává historicky prvním mistrem ČR v ledním hokeji. Co se vám jako první vybaví, když toto slyšíte?
Díky za připomenutí, nějak rychle to uběhlo a za chvíli bude 25. výročí… Vybaví se mi tři sekvence. Za prvé: Vítězství v Českých Budějovicích a nechápavé pohledy a zděšení v očích budějovických hráčů a manažerů od Turka až po Pouzara. Za druhé: Pátý zápas na ledě Kladna s nepřátelskou atmosférou v zázemí, dramatické nájezdy a pak kabinu po vítězném závěru a postupu do finále. A za třetí: Druhý zápas s rozhodnutím v nájezdech v Pardubicích s živým kohoutem na ledě od našich fans, se střídáním gólmanů, neskutečnými nervy Aleše Pavlíka, který nás udržel ve hře a jehož nájezd byl zásadní pro vítězství v zápase a vlastně celou finálovou sérii. A pak už jen skvělá atmosféra domácích utkání a oslava titulu.
Titul se ale nerodil lehce, dokonce se v průběhu sezóny měnili trenéři. Jak vlastně probíhala jednání s trenérem Josefem Augustou?
Výměna byla nutná, bez ní bychom větší díru do světa neudělali. Napětí mezi týmem a trenérem explodovalo po zápase v Jihlavě a musel jsem to řešit. Akutně. Jednání s Pepíkem Augustou bylo jako vždy věcné a rychlé. On krátce před tím skončil ve Zlíně po dohodě, a když jsem mu asi třetí den po ohlášeném odvolání hlavního trenéra u nás zavolal, tak reagoval velmi vesele slovy: „Jsem myslel, že mi budeš volat už předevčírem! Tak co? Kdy a kde se potkáme?“ Druhý den ráno jsem si s ním dal kafe v motorestu Rohlenka. Já jel na zasedání Výkonného výboru ČSLH a on pak už pokračoval do Olomouce, aby stihl dopolední trénink, kde ho čekal pan Přecechtěl a natěšený tým. Naše jednání a domluva trvaly přesně to jedno kafe.
Na play-off jste ještě přivedl dvě velké hvězdy z Německa – Josefa Řezníčka a Jirku Dopitu. Bylo těžké tyto hráče získat?
Nic složitého to nebylo. Když kluci od nás odcházeli na tato zahraniční angažmá, tak bylo součástí dohody s nimi i s jejich kluby, že nám je uvolní, pokud my budeme pokračovat v play-off a jejich týmy už nikoliv. Eisbären Berlín a Jirku Dopitu trénoval Jarda Walter a Weißwasser s Pepikem Řezníčkem zase Zdeněk Haber. Bylo to vyřízeno během 48 hodin i na IIHF v Curychu a kluci přijeli do důvěrně známé kabiny – mezi své.
Klubovými barvami byla zelená a bílá, symbolem Mory se stal kohout. Čím jste se vlastně nechali inspirovat?
Víc faktorů dohromady zde sehrálo roli. Jednak většina týmů byla červeno-modro-bílá, Mora Mariánské údolí byla v privatizačním kvasu a dlouhodobě klub nepodporovala, nadále významně pomáhaly Dopravní stavby Olomouc s modro-zelenými barvami ve svém logu. Když jsme oslovili grafika a designéra pana Dostála, tak i on souhlasil, že zelená a modrá vystihují úrodnou Hanou lépe a pak už jen najít symboliku, aby to nebyly zkřížené hokejky nad pukem nebo kus erbu města apod. Návrh kohouta, symbol hrdosti a bojovnosti, jako typického představitele hanáckých gruntů byl právě od něj. A nám se líbil. Jediná podmínka byla, aby jeho ztvárnění nebyla komiksová karikatura, mělo to výraz a úroveň. Škoda že tato nadčasová ochranná známka není klubem dál používána.
Můžete třeba prozradit, kolik činil v mistrovské sezóně rozpočet klubu?
Zhruba 27 milionů korun celý klub, tedy s mládeží a kompletním nákladem na provoz zimního stadionu.
V roce 2004 jste byl za machinace kolem olomouckého hokeje nepravomocně odsouzen, nicméně za tři roky později vás odvolací soud očistil. Kdo je tedy podle vás zodpovědný za prodej licence?
Nutno podotknout, že moje vyšetřování začalo již v r. 1997, když první pokusy mě obvinit přišly v r. 1995. Trestní oznámení sepisoval ve velkém RNDr. Drdla, který dlouhodobě usiloval o pozici předsedy HCO. Sepsal vše, co kde zachytil, a splácal jablka s hruškami. Svým kolegům v PČR tak přidal hodně zbytečné práce. Obžaloba měla nakonec vůči mně pět obvinění, z nichž se přímo hokeje týkalo vlastně jediné, a to otázka úvěru u Agrobanky na výstavbu dnešního VIP sektoru nad tribunou, který jsme nedokončili z více důvodů.
Před sezonou 1996/97 vstoupil prostřednictvím pojišťovacího makléřství INPOL do profi hokeje v Olomouci pan Charouz, který se tehdy velmi angažoval v privatizaci Selika a Olmy Olomouc. Vznikla společnost Hockey Olomouc a.s., kterou vedl pan Sádovský, a ta provozovala extraligový tým. Naše HCO mělo smluvně ošetřeno pravidla a povinnosti včetně toho, že bez jeho souhlasu extraliga Olomouc neopustí.
Pan Charouz v privatizačním souboji neuspěl, pak přišly povodně 1997, zimák pod vodou a při úklidu té spouště na mne kolega Sviták volá, že rádio hlásí prodej naší extraligové licence do Karlových Varů. Ihned jsem se spojil s ředitelem APK Standou Šulcem a informoval ho, že to není v souladu se smlouvou, aby ten převod ihned zastavil. Dodal jsem mu dokumentaci a on rozhodl, že musí být souhlas HCO, bez toho to nepotvrdí. A začala mela. Následně na konci srpna dosáhl svého a stal se předsedou HCO RNDr. Drdla, kterého podpis, na který se ptáte, pak 5. 9. 1997 najdete pod smlouvou mezi HCO a Hockey Olomouc a.s., která se podepisovala v Praze v sídle pana Charouze a ve které se HCO zavazuje, cituji text: „Sdružení a a.s. se zavazují prostřednictvím pověřených zástupců provést všechny kroky ke zrušení všech právních úkonů, které proti sobě učinili.“ Tento dokument pak říká, že v hotovosti při podpisu obdrželo HCO za budoucí reklamní plnění částku 800.000 Kč a že prvoligová licence z Karlových Varů bude převedena na společnost Mayerspol Bau s.r.o. a tato licence bude minimálně v sezoně 1997/98 použita v Olomouci. Pak ji ale zase prodali, myslím, dál… Tolik ve stručnosti. Tímto podpisem byla uvolněna na poslední chvíli cesta k přeregistraci licence na Karlovy Vary a za pár dní odstartovala extraliga již bez HC Olomouc.
A jak vznikly milionové dluhy?
Dluhy? Ano byly a vycházely zejména z běžného provozu klubu či zejména zimního stadionu. V letech mého působení jsme od města nedostávali žádnou finanční podporu a dotace na provoz. Po povodních nám poslali materiální podporu z Čech, z obcí a klubů. Město nedalo ani smeták či lopatu… Diametrálně jiný přístup, než jaký je vůči klubu v posledním desetiletí. Takže závazky na straně HCO byly, a to v jednotkách milionů, nikoliv ale desítek, jak se všude medializovalo. Pokud se psalo a spojovalo s HCO zadlužení vůči bankám, tak to byla novináři špatně nebo záměrně chybně interpretovaná informace. Jednalo se o můj osobní dluh Pavla Čecha z úvěru v ČS a.s., který byl z původní výše 26 mil. Kč následně přeúvěrován ze střednědobého na dlouhodobý v celkové výši jistiny 30 mil. Kč.
Jaký máte názor na stávající vedení HC Olomouc? Myslíte si, že vedou olomoucký hokej správným směrem?
Z toho, co dlouhodobě vnímám a občas sleduju z dění v olomouckém hokeji jako celku, tak nemůže být můj názor pozitivní, a tedy o správném směřování já ze svého osobního pohledu silně pochybuji.
Co byste tedy dělal jinak, kdybyste byl aktuálně generálním manažerem Mory?
Resuscitoval bych tragický stav a podmínky v mládežnickém hokeji, což je vždy a všude v našich končinách základ pyramidy pro dlouhodobou koncepci klubu na cestě k úspěchům a dobré image HC Olomouc v Česku a zahraničí. Ale nepřísluší mi nic radit stávajícímu managementu, to je jejich cesta a boj.
Právě za vaší éry byla Olomouc líhní hokejových talentů. Vyhráli jsme titul jak v juniorech, tak i v dorostech. Proč tomu tak není i nyní?
Od nejmenších až po juniory byly týmy obsazeny potřebným počtem kvalitních profesionálních trenérů s odpovídající kvalifikací a tito se podíleli na celém trenérsko-metodickém systému pod vedením pana Přecechtěla. Mládež měla rovněž odpovídající rozpočet a materiálně-technické zázemí. Důraz byl kladen na spolupráci se ZŠ Spojenců (sportovní třídy) a středními školami. HCO měl tak přetlak zájemců z klubů v ČR, včetně extraligových, a to právě kvůli poskytované kvalitě podmínek pro hráče, jejich přípravu a pak výsledkům týmových až po ty osobní, čímž myslím počty reprezentantů. V té době byly republikové špičce výsledky na všech úrovních od mladších žáků nahoru kategoriemi. Vyjmenovat zde seznam odchovanců, kteří se dlouhodobě prosadili v extralize, reprezentaci a NHL, by byl hodně dlouhý. Není to jen Kratěna-Broš-Tomajko, ale hráči před nimi a spousta po nich.
Jenže jak říkám, bylo to o investici do mládeže. Mládež nemůže být samofinancovatelná pouze z kapes rodičů a sloužívat zejména jako průtokový ohřívač peněz z dotací a dalších zdrojů do profi týmu, nechat ji plnit jen roli fiktivní položky v kolonce výkazu nákladů. To je silně krátkozraká a zvrácená strategie. Ocitnete se záhy v propadlišti, a když si chcete udělat radost, tak musíte tabulku s umístěním v soutěži pověsit na nástěnku jedině vzhůru nohama. Smutné.
Po dlouhých letech odkoupilo město od p. Kuropaty pozemky kolem zimního stadionu, čímž se otevřela cesta k možné rekonstrukci. Podporujete myšlenku multifunkční haly?
Město mohlo koupit a vyřešit celou situaci podstatně dřív a výrazně levněji, ale to jen poznámka na okraj a do retrospektivy těchto politických her se nechci vůbec pouštět. Studie arch. Štefky je velmi zdařilá a z toho, co jsem o ní načetl a viděl, tak vychytává to nej, co lze do projektu účelně dostat, včetně funkčního a diváckého propojení obou hal, včetně zázemí pro diváky a návštěvníky. Skoro neuvěřitelné, kolik by se toho do stávajícího areálu dalo postavit. A to jsem těch hal už po světě taky viděl. Cesta k realizaci ale bude zcela jistě dlouhá a není jen o příslibu finančních prostředků z úst premiéra. Určitě tedy tuto verzi podporuju právě i s ohledem na zmiňovanou mládež a snadnou logistickou dostupnost pro děti s rodiči i bez nich. Totéž, si myslím, platí pro fanoušky Mory a další. Jedinečnost koncentrace sportovišť v samotném centru města by měla zůstat pro Olomouc zachována. A toto je ta cesta.
Otázka na závěr. Chtěl byste něco vzkázat olomouckým fanouškům?
Aby byli dál tím skvělým publikem, jako už po mnoho generací jsou, a aby jejich vytrvalost byla brzy odměněna. A když ne titul, tak alespoň semifinále play-off. Ale hlavně: Ať už to moc dlouho netrvá, zaslouží si to zažít znovu!
