Příští zápas Kohoutů
Středa
19. prosince
18:00
doma
proti Karlovým Varům
HC Olomouc Karlovy Vary
Poslední příspěvky v diskusi
Vstoupit do diskuse
Damar píše: Momentálně ze základního kádru trénuje jen osm hráčů, říká Z. Moták: https://olomoucky.denik.cz/hokej_region/mora-trenuje-s-torzem-je-to-komplikace-vi-motak-20181214.html A ví, že zdraví je na prvním místě: "Nebudeme hráče přemlouvat, aby trénovali byť jen s nějakým mírnějším zraněním."
Talexa píše: To ani nemusíš, protože já to mám (nafocené). Já si jen tak stýskala nad tím, že Mora nikomu zatím nestála za to, aby historii sepsal a vydal jako knihu. Dokážu pochopit, že by to asi nebylo jednoduché - spoustu archivních materiálů spláchla při povodni voda, ale i tak. Mora existuje 63 let, to už je kus historie.
sentinel001 píše: celý to psal jeden fanoušek, dobře se známe, tak se můžu poptat, jestli to někde má :)
Talexa píše: Myslím, že to bylo jen na té výstavě. Byla jsem na ní několikrát a všecho jsem si nafotila - do posledního písmenka :)
sentinel001 píše: Něco bylo sepsáno pro výstavu v roce 2015. Jestli to existuje v nějaké knižnější podobě, to nevím
Talexa píše: Vychází kniha o Kometě (Cesta za mistrovským doublem) a také "90 let hokeje ve Vítkovicích". Ani jedna mě nezajímá, ale při té příležitosti mě napadlo: to opravdu nikdy nikdo neuvažoval o sepsání historie ledního hokeje v Olomouci? Dost jsem se tomu věnovala a tak vím, že existuje jen jedna malá brožurka (15. výročí ledního hokeje Moravia - Dopravní stavby Olomouc), která mapuje prvních 15 let olomouckého klubu (1955 -1970) - mimochodem fotky jsou tam příšerné. Kdejaký ( i menší) klub nějakou knihu o své historii má, ale Mora nic *n13*
Andarist píše: A já se divil odkuď ty rvačky mají. Oni je už to učí od mala :-D
Groll píše: tak tohle už je opravdu masakr https://hokej.idnes.cz/rusko-hromadna-rvacka-zaci-deti-hokej-ufa-fpe-/evropa.aspx?c=A181205_165149_evropa_zele

VÍTÁME TĚ NA STRÁNKÁCH FANOUŠKŮ OLOMOUCKÉHO HOKEJE! PŘIDEJ SE K NÁM!

PřihlásitNový účet

Ideální vlakové spojení: Pojeďte s námi podpořit Moru do Pardubic

Po neskutečném výjezdu do Prahy, kam vyrazilo několik stovek olomouckých fanoušků, je tady další vlakový výjezd. A ještě bližší. Pardubice jsou od Olomouce opravdu kousíček, hraje se navíc opět v neděli odpoledne, takže není nad čím přemýšlet… Kromě toho Mora vůbec nehraje špatně: doma porazila silný Liberec, venku zvítězila v Plzni. Zatímco Pardubice se trápí a aktuálně se v tabulce Tipsport extraligy nachází na předposledním místě.
Zápas HC Dynamo Pardubice vs. HC Olomouc se hraje v neděli 2. prosince (15:00). Pokud chcete jet na skupinovou jízdenku s Ultras Mora, hlaste se do zpráv na jejich FB. Vlak směrem do Pardubic (Ex 128 Vsacan): Olomouc hl.n. – 12:08 (odjezd) Pardubice hl.n. – 13:36 (příjezd) Vlak zpátky do Olomouce (Ex 545 Hutník): Pardubice hl.n. – 19:23 (odjezd) Olomouc hl.n. – 20:44 (příjezd) Pro fanoušky hostí je v ČSOB Pojišťovna ARENĚ vyhrazen sektor 201, který má kapacitu 200 míst. Vstupenky do něj si můžete koupit až v den utkání, a to přímo na pokladně stadionu. Cena jednoho lístku činí 150 Kč.
Aktualita
28. listopadu napsal Zaky Žádný komentář
Číst dále

Fanoušci si to zaslouží zažít znovu, říká strůjce titulu Mory Pavel Čech

V prvním díle jsme vyzpovídali Maria Cartelliho, nyní přinášíme další rozhovor s osobností olomouckého hokeje. A je to opravdu velká ryba! Naši výzvu totiž přijal Ing. Pavel Čech, bývalý prezident HC Olomouc a zároveň strůjce jediného titulu Mory. Zeptali jsme se ho např. na mimořádnou sezónu 1993/1994, okolnosti prodeje licence nebo na současný stav olomouckého hokeje. Odpovědi jsou nesmírně zajímavé, některé informace až šokující, takže si určitě přečtěte tento rozhovor až do konce!
Píše se 11. duben roku 1994 a Olomouc se stává historicky prvním mistrem ČR v ledním hokeji. Co se vám jako první vybaví, když toto slyšíte? Díky za připomenutí, nějak rychle to uběhlo a za chvíli bude 25. výročí… Vybaví se mi tři sekvence. Za prvé: Vítězství v Českých Budějovicích a nechápavé pohledy a zděšení v očích budějovických hráčů a manažerů od Turka až po Pouzara. Za druhé: Pátý zápas na ledě Kladna s nepřátelskou atmosférou v zázemí, dramatické nájezdy a pak kabinu po vítězném závěru a postupu do finále. A za třetí: Druhý zápas s rozhodnutím v nájezdech v Pardubicích s živým kohoutem na ledě od našich fans, se střídáním gólmanů, neskutečnými nervy Aleše Pavlíka, který nás udržel ve hře a jehož nájezd byl zásadní pro vítězství v zápase a vlastně celou finálovou sérii. A pak už jen skvělá atmosféra domácích utkání a oslava titulu. Titul se ale nerodil lehce, dokonce se v průběhu sezóny měnili trenéři. Jak vlastně probíhala jednání s trenérem Josefem Augustou? Výměna byla nutná, bez ní bychom větší díru do světa neudělali. Napětí mezi týmem a trenérem explodovalo po zápase v Jihlavě a musel jsem to řešit. Akutně. Jednání s Pepíkem Augustou bylo jako vždy věcné a rychlé. On krátce před tím skončil ve Zlíně po dohodě, a když jsem mu asi třetí den po ohlášeném odvolání hlavního trenéra u nás zavolal, tak reagoval velmi vesele slovy: „Jsem myslel, že mi budeš volat už předevčírem! Tak co? Kdy a kde se potkáme?“ Druhý den ráno jsem si s ním dal kafe v motorestu Rohlenka. Já jel na zasedání Výkonného výboru ČSLH a on pak už pokračoval do Olomouce, aby stihl dopolední trénink, kde ho čekal pan Přecechtěl a natěšený tým. Naše jednání a domluva trvaly přesně to jedno kafe. Na play-off jste ještě přivedl dvě velké hvězdy z Německa – Josefa Řezníčka a Jirku Dopitu. Bylo těžké tyto hráče získat? Nic složitého to nebylo. Když kluci od nás odcházeli na tato zahraniční angažmá, tak bylo součástí dohody s nimi i s jejich kluby, že nám je uvolní, pokud my budeme pokračovat v play-off a jejich týmy už nikoliv. Eisbären Berlín a Jirku Dopitu trénoval Jarda Walter a Weißwasser s Pepikem Řezníčkem zase Zdeněk Haber. Bylo to vyřízeno během 48 hodin i na IIHF v Curychu a kluci přijeli do důvěrně známé kabiny – mezi své. Klubovými barvami byla zelená a bílá, symbolem Mory se stal kohout. Čím jste se vlastně nechali inspirovat? Víc faktorů dohromady zde sehrálo roli. Jednak většina týmů byla červeno-modro-bílá, Mora Mariánské údolí byla v privatizačním kvasu a dlouhodobě klub nepodporovala, nadále významně pomáhaly Dopravní stavby Olomouc s modro-zelenými barvami ve svém logu. Když jsme oslovili grafika a designéra pana Dostála, tak i on souhlasil, že zelená a modrá vystihují úrodnou Hanou lépe a pak už jen najít symboliku, aby to nebyly zkřížené hokejky nad pukem nebo kus erbu města apod. Návrh kohouta, symbol hrdosti a bojovnosti, jako typického představitele hanáckých gruntů byl právě od něj. A nám se líbil. Jediná podmínka byla, aby jeho ztvárnění nebyla komiksová karikatura, mělo to výraz a úroveň. Škoda že tato nadčasová ochranná známka není klubem dál používána. Můžete třeba prozradit, kolik činil v mistrovské sezóně rozpočet klubu? Zhruba 27 milionů korun celý klub, tedy s mládeží a kompletním nákladem na provoz zimního stadionu. V roce 2004 jste byl za machinace kolem olomouckého hokeje nepravomocně odsouzen, nicméně za tři roky později vás odvolací soud očistil. Kdo je tedy podle vás zodpovědný za prodej licence? Nutno podotknout, že moje vyšetřování začalo již v r. 1997, když první pokusy mě obvinit přišly v r. 1995. Trestní oznámení sepisoval ve velkém RNDr. Drdla, který dlouhodobě usiloval o pozici předsedy HCO. Sepsal vše, co kde zachytil, a splácal jablka s hruškami. Svým kolegům v PČR tak přidal hodně zbytečné práce. Obžaloba měla nakonec vůči mně pět obvinění, z nichž se přímo hokeje týkalo vlastně jediné, a to otázka úvěru u Agrobanky na výstavbu dnešního VIP sektoru nad tribunou, který jsme nedokončili z více důvodů. Před sezonou 1996/97 vstoupil prostřednictvím pojišťovacího makléřství INPOL do profi hokeje v Olomouci pan Charouz, který se tehdy velmi angažoval v privatizaci Selika a Olmy Olomouc. Vznikla společnost Hockey Olomouc a.s., kterou vedl pan Sádovský, a ta provozovala extraligový tým. Naše HCO mělo smluvně ošetřeno pravidla a povinnosti včetně toho, že bez jeho souhlasu extraliga Olomouc neopustí. Pan Charouz v privatizačním souboji neuspěl, pak přišly povodně 1997, zimák pod vodou a při úklidu té spouště na mne kolega Sviták volá, že rádio hlásí prodej naší extraligové licence do Karlových Varů. Ihned jsem se spojil s ředitelem APK Standou Šulcem a informoval ho, že to není v souladu se smlouvou, aby ten převod ihned zastavil. Dodal jsem mu dokumentaci a on rozhodl, že musí být souhlas HCO, bez toho to nepotvrdí. A začala mela. Následně na konci srpna dosáhl svého a stal se předsedou HCO RNDr. Drdla, kterého podpis, na který se ptáte, pak 5. 9. 1997 najdete pod smlouvou mezi HCO a Hockey Olomouc a.s., která se podepisovala v Praze v sídle pana Charouze a ve které se HCO zavazuje, cituji text: „Sdružení a a.s. se zavazují prostřednictvím pověřených zástupců provést všechny kroky ke zrušení všech právních úkonů, které proti sobě učinili.“ Tento dokument pak říká, že v hotovosti při podpisu obdrželo HCO za budoucí reklamní plnění částku 800.000 Kč a že prvoligová licence z Karlových Varů bude převedena na společnost Mayerspol Bau s.r.o. a tato licence bude minimálně v sezoně 1997/98 použita v Olomouci. Pak ji ale zase prodali, myslím, dál… Tolik ve stručnosti. Tímto podpisem byla uvolněna na poslední chvíli cesta k přeregistraci licence na Karlovy Vary a za pár dní odstartovala extraliga již bez HC Olomouc. A jak vznikly milionové dluhy? Dluhy? Ano byly a vycházely zejména z běžného provozu klubu či zejména zimního stadionu. V letech mého působení jsme od města nedostávali žádnou finanční podporu a dotace na provoz. Po povodních nám poslali materiální podporu z Čech, z obcí a klubů. Město nedalo ani smeták či lopatu… Diametrálně jiný přístup, než jaký je vůči klubu v posledním desetiletí. Takže závazky na straně HCO byly, a to v jednotkách milionů, nikoliv ale desítek, jak se všude medializovalo. Pokud se psalo a spojovalo s HCO zadlužení vůči bankám, tak to byla novináři špatně nebo záměrně chybně interpretovaná informace. Jednalo se o můj osobní dluh Pavla Čecha z úvěru v ČS a.s., který byl z původní výše 26 mil. Kč následně přeúvěrován ze střednědobého na dlouhodobý v celkové výši jistiny 30 mil. Kč. Jaký máte názor na stávající vedení HC Olomouc? Myslíte si, že vedou olomoucký hokej správným směrem? Z toho, co dlouhodobě vnímám a občas sleduju z dění v olomouckém hokeji jako celku, tak nemůže být můj názor pozitivní, a tedy o správném směřování já ze svého osobního pohledu silně pochybuji. Co byste tedy dělal jinak, kdybyste byl aktuálně generálním manažerem Mory? Resuscitoval bych tragický stav a podmínky v mládežnickém hokeji, což je vždy a všude v našich končinách základ pyramidy pro dlouhodobou koncepci klubu na cestě k úspěchům a dobré image HC Olomouc v Česku a zahraničí. Ale nepřísluší mi nic radit stávajícímu managementu, to je jejich cesta a boj. Právě za vaší éry byla Olomouc líhní hokejových talentů. Vyhráli jsme titul jak v juniorech, tak i v dorostech. Proč tomu tak není i nyní? Od nejmenších až po juniory byly týmy obsazeny potřebným počtem kvalitních profesionálních trenérů s odpovídající kvalifikací a tito se podíleli na celém trenérsko-metodickém systému pod vedením pana Přecechtěla. Mládež měla rovněž odpovídající rozpočet a materiálně-technické zázemí. Důraz byl kladen na spolupráci se ZŠ Spojenců (sportovní třídy) a středními školami. HCO měl tak přetlak zájemců z klubů v ČR, včetně extraligových, a to právě kvůli poskytované kvalitě podmínek pro hráče, jejich přípravu a pak výsledkům týmových až po ty osobní, čímž myslím počty reprezentantů. V té době byly republikové špičce výsledky na všech úrovních od mladších žáků nahoru kategoriemi. Vyjmenovat zde seznam odchovanců, kteří se dlouhodobě prosadili v extralize, reprezentaci a NHL, by byl hodně dlouhý. Není to jen Kratěna-Broš-Tomajko, ale hráči před nimi a spousta po nich. Jenže jak říkám, bylo to o investici do mládeže. Mládež nemůže být samofinancovatelná pouze z kapes rodičů a sloužívat zejména jako průtokový ohřívač peněz z dotací a dalších zdrojů do profi týmu, nechat ji plnit jen roli fiktivní položky v kolonce výkazu nákladů. To je silně krátkozraká a zvrácená strategie. Ocitnete se záhy v propadlišti, a když si chcete udělat radost, tak musíte tabulku s umístěním v soutěži pověsit na nástěnku jedině vzhůru nohama. Smutné. Po dlouhých letech odkoupilo město od p. Kuropaty pozemky kolem zimního stadionu, čímž se otevřela cesta k možné rekonstrukci. Podporujete myšlenku multifunkční haly? Město mohlo koupit a vyřešit celou situaci podstatně dřív a výrazně levněji, ale to jen poznámka na okraj a do retrospektivy těchto politických her se nechci vůbec pouštět. Studie arch. Štefky je velmi zdařilá a z toho, co jsem o ní načetl a viděl, tak vychytává to nej, co lze do projektu účelně dostat, včetně funkčního a diváckého propojení obou hal, včetně zázemí pro diváky a návštěvníky. Skoro neuvěřitelné, kolik by se toho do stávajícího areálu dalo postavit. A to jsem těch hal už po světě taky viděl. Cesta k realizaci ale bude zcela jistě dlouhá a není jen o příslibu finančních prostředků z úst premiéra. Určitě tedy tuto verzi podporuju právě i s ohledem na zmiňovanou mládež a snadnou logistickou dostupnost pro děti s rodiči i bez nich. Totéž, si myslím, platí pro fanoušky Mory a další. Jedinečnost koncentrace sportovišť v samotném centru města by měla zůstat pro Olomouc zachována. A toto je ta cesta. Otázka na závěr. Chtěl byste něco vzkázat olomouckým fanouškům? Aby byli dál tím skvělým publikem, jako už po mnoho generací jsou, a aby jejich vytrvalost byla brzy odměněna. A když ne titul, tak alespoň semifinále play-off. Ale hlavně: Ať už to moc dlouho netrvá, zaslouží si to zažít znovu!
Aktualita
18. listopadu napsal Zaky 1 komentář
Číst dále

Kohout na dresech má být dominantní, myslí si Cartelli

Redakce Fan Zone si pro vás připravila sérii zajímavých rozhovorů s osobnostmi olomouckého hokeje. A začínáme skutečně zostra! Jako první se pod palbou našich otázek totiž ocitl Mario Cartelli. Bývalý vynikající hokejista, reprezentant a olomoucký patriot, bez kterého by Mora jen těžko postoupila zpátky do extraligy. A samozřejmě také marketingový manažer, který si svou poctivou prací získal uznání jak od fanoušků, tak i od obchodních partnerů. Příjemné počtení!
Mario, vraťme se do roku 2014, kdy se Mora po 17 letech vrátila mezi hokejovou elitu. Měli jste už před sezónou od vedení deklarované, že klub chce opravdu postoupit? Nebo se to všechno začalo řešit až během baráže? Deklarované to nebylo. Od začátku sezóny byl hlavní cíl postoupit co nejdál, ale nevytvářel se tlak na to, abychom postoupili do extraligy. Vše se začalo řešit až v baráži, kde jsme předváděli výbornou hru a sbírali body. Každý zápas baráže psal svůj příběh. Např. s Kladnem jsme prohrávali v 5. minutě už 0:3, nakonec jsme to ale otočili. Kdy jste si vlastně začali říkat, že by to mohlo vyjít? Paradoxně v Chomutově při první porážce. My starší jsme po zápase něco řekli v kabině a tým šel pak za tím. Co se řeklo, zůstane v kabině. Ale bylo to spíš ve smyslu, tak jsme si to zkusili a teď začneme hrát svoji hru. Hlavně se z těch mančaftů nepo… A je pravda, že každý zápas měl svůj příběh. Prostě ta sezóna se povedla po všech stránkách. V čem byla největší síla týmu? V jednotě, nasazení, odhodlání a formě. A to od kustoda přes všechny hráče až po trenéry. Byla to ta správná chemie. V obraně jsi patřil s Kubou Bartoňem k těm nejzkušenějším, v útoku pak Pavel Selingr nebo Radim Kucharczyk. Kdo měl v kabině ale největší slovo? Jirka Dopita? Ten nejvyšší – Jirka. Ne vážně. Samozřejmě že Jirka byl v té době s Petrem Fialou lodivod a my si občas něco k tomu řekli. Nedá se říct, kdo měl hlavní slovo. Prostě vše zapadalo tak, jak mělo. Jak vzpomínáš na atmosféru a na fanoušky? Z počátku sezóny chodilo, no nebylo plno. Přesto byli hodně slyšet. V play-off začalo chodit lidí víc. A v baráži? No to už asi každý víme, bylo plno a rachot. A co se dělo po postupu, to bylo něco úžasného. Asi každý sportovec chce zažívat přesně tyhle stavy vítězství, euforie, dosažení určité mety. A když je k tomu taková atmosféra… není co dodat. Jezdili i za námi na Kladno a do Chomutova. To smekám před nimi. Po sezóně jsi ukončil hokejovou kariéru a stal ses marketingovým manažerem. Co všechno bylo potřeba zajistit, aby se tady hrála extraliga? Z mé pozice to bylo hlavně splnění podmínek pro BPA, tedy reklamní plochy. Co se týče vůbec možnosti hrát extraligu jako takovou, měl to na starosti Erik a musím říct, že ať se to někomu líbí nebo ne, udělal kus práce. Klobouček. Povedlo se ti do klubu přivést desítky nových sponzorů. Bylo těžké tyto firmy přesvědčit, aby sponzorovali zrovna HC Olomouc? Víte, bylo jich hodně, ale ne tolik, kolik jsem si přál. Navíc nebýt Martina, byla by sotva půlka. Spousta partnerů byla jeho, u spousty dalších mi otevřel dveře, kde již čistě záleželo na mně, jestli budou ochotni jít s námi do spolupráce. Samozřejmě že i Erik dotáhl partnery. Na mně bylo se o ně starat a jednat o nových smlouvách. Je pravda, že i mně se postupně začalo dařit kumulovat spoustu lidí, kteří byli ochotni přispívat na hokej. Byť třeba barterem, ale každý partner je důležitý, a tím se skládá mozaika silného zázemí. Ve druhé sezóně se mi dařilo obnovovat smlouvy a některé i navyšovat. Přitáhnout nové a plnění bylo vyšší než v té první. A bylo to si myslím znát na reklamních plochách, které se skoro zaplnily. Zřejmě velkou školou byla právě spolupráce s Martinem Rakem… Doteď si voláme a jsme v kontaktu. Je to můj kamarád a učitel, s kterým by se mi jednou líbilo spolupracovat. Ale člověk míní a život mění. Pořádaly se různé akce pro fanoušky (společenský večer, fotbalový turnaj atd.), po městech visely plakáty, billboardy. Na co jsi nejvíce hrdý? Ano, akcí bylo dost. Na druhou stranu, jak jít směrem k fanouškům, když oni chodili k nám? Nevím, na kterou bych měl být hrdý. Ať si každý fanoušek vybere sám, co se mu nejvíc vžilo do paměti. Já to dělal hlavně pro ně. Mně se líbilo vhazování buly nevidomým fanouškem. Přiznám se, že mi i slza ukápla. Byl to silný emoční zážitek. Žádost o ruku. Poté to proběhlo i myslím si v Pardubicích. Výstava v muzeu. Na tom jsem pracoval opravdu hodně dlouho. Zápas v retro dresech. Dětský den. Společenský večer? To byla Martinova akce. Já byl divák. Samozřejmě jsem pracoval s ním, ale bez něj by to nikdy zřejmě nebylo. A teď se na to vzpomíná ve velkém. Uvidíme, jestli se najde příležitost, aby se tato akce opakovala. A jsem hrdý také na to, že všichni lidi, kteří kolem mě pracovali, odvedli skvělou práci. Měli/mají hokej rádi a dělali to ze srdce. Klobouk dolů před nimi. Vy to nevidíte, ale jsou šikovní a pracovití, a to za pár šupů. Co se ti naopak nepovedlo zrealizovat? Stoprocentně dresy. Tam jsem zklamal, že jsem nedokázal prosadit svou vizi. Své návrhy. Proběhla lehká úprava písemného fontu a trochu design. Ale i tak je to děs a běs. A hlavně dle mého, kohout má být dominantní. Partneři by měli být jinde, byť jsou významní. Nepodařilo se mi získat některé partnery na svou stranu a udělat mantinel tak, aby pozadí reklam bylo čistě bílé a jejich loga v barvách. To by bylo moc hezké. Komunikoval jsem i na toto téma s BPA a ta myšlenka se nějak rozvíjela. Bohužel neúspěšně. Je to škoda. Jakmile se začalo šuškat, že končíš, přišlo se s tebou spontánně rozloučit více než sto fanoušků, což mluví za vše. Proč ses vlastně rozhodl skončit? Bylo to mé osobní rozhodnutí. Nechci to rozvíjet. A za tu rozlučku ještě jednou děkuji. Byť ze začátku spolupráce s fanoušky nebyla nic moc, musím říct, že po dvou letech byla úplně jinde. Na jiné úrovni a vážím si jich. Poté jsi také působil ve fotbalovém Frýdku-Místku… Před tím v Eurohardu. Jeden z partnerů mě oslovil. Ta myšlenka mě oslovila, ale nedařilo se mi podle mých a ani jeho představ. Je to škoda, protože Vilda Bár je skvělý člověk a má kvalitní firmu. Staví haly na bázi ocelových nosných konstrukcí. Má svoji výrobu a zakládá si na kvalitě a preciznosti. A ano, pak jsem šel do Frýdku-Místku. Teď už jsem opět někde jinde. Jaký máš názor na případnou rekonstrukci zimního stadionu? Potřebuje Olomouc multifunkční halu? Tento problém je obsáhlejší, než jak se deklaruje. Je potřeba si uvědomit, že v olomouckém kraji je pouhých pět zimních stadionů. Tak když by započala obsáhlá rekonstrukce, kde by celý klub trénoval a hrál? Všichni víme, že střecha je v katastrofálním stavu. Ta by měla jít jako první, a to není akce na týden. Tak kde by trénovali, když plochy v jiných městech jsou plně vytížené. Když by se stavěla multifunkční aréna, to stejné. Možnost vybudovat prvně tréninkovou halu s určitou kapacitou, dostat výjimku ze svazu a pustit se, ať už do rozsáhlé rekonstrukce či stavby nové arény, by byla cesta. Město Olomouc nepotřebuje megalomanskou stavbu, ale aspoň upravenou velkou halu a hlavně tréninkovou. Hlad po hokeji neustává a zájemců je plno. A garantuji vám, že mít slušnou tréninkovou halu, dalo by se vymýšlet spoustu akcí a pořád by bylo plno. Ale celá tahle akce spolkne hodně peněz. Takže popravdě, jsem zvědav, jak nakonec tenhle předvolební humbuk dopadne. Přesto si přeji, aby zázemí nejen pro hokej bylo důstojné a stála tady hala, kde by si fanoušek mohl pohodlně vychutnat spoustu akcí, které by bylo ke zhlédnutí. Ať sportovní či společenské akce. Nejméně poslední dva roky si nelze nevšimnout, že tribuny plecharény jsou hodně prořídlé, vyprodáno nebylo ani na play-off. Čím si to vysvětluješ? To nevím. Na hokeji jsem nebyl tři roky, byť výsledky sleduji. Možná utichl ten boom po postupu. Ale je to možná taky tím, co na tom stadionu je. Jaké je občerstvení, zázemí, teplota a spousta jiných faktorů. Víte, chce to jít trochu kupředu, a ne jenom spoléhat na atmosféru stařičkého stadionu. I tam je potřeba stále se zdokonalovat, jako je to všude. Když porovnáme marketing, komunikaci či propagaci s ostatními extraligovými kluby, tak to pořád vypadá, jako kdybychom hráli spíš první ligu. Jsou hlavním problémem jenom finance? Těžká otázka, ale asi ano, a to ve smyslu vybudování organizační struktury klubu. Těch lidí je tam málo. Jsou tam od rána do večera (aspoň za mě to tak bylo) a stejně neuděláte vše, co byste rádi. Kumulovat funkce sice uspoří finance, ale projeví se to na výsledku. Nemůžete se přece starat o sociální sítě, jezdit za partnery vymýšlet akce, uspořádat je, obsloužit zápas a nevím co ještě v jedné osobě. Vám hrábne po nějaké době. Asi každý fanoušek Mory by si přál tvůj návrat… Je to reálné? To je od vás moc hezké, ale reálné to není. Pravda ale je, že mě to táhne zpět do sportu. Do hokeje. Dělal jsem ho celý život a pořád ho mám rád. Ale už jsem to zmínil, člověk míní a život mění.
Aktualita
13. listopadu napsal Zaky 4 komentáře
Číst dále
co se děje na sociálních sítích
instagram