Příští zápas Kohoutů
Pátek
21. února
18:00
doma
proti Liberci
HC Olomouc Liberec
Poslední příspěvky v diskusi
Vstoupit do diskuse
S.P.A. píše: Zábranský se po devítigólovém debaklu omluvil fanouškům a sponzorům. Dobře udělal, protože: Jinak hrozilo, že fanoušků ubude, vybere se méně na vstupném a sponzoři přiškrtí penězovody. Zábranský opětovně prokázal, že myslí ekonomicky.
S.P.A. píše: Mít takovouhle "formu" od začátku tak hrají o první místo. Fanouškové jejich soupeřů už brblají čím dál tím víc.:[
fansmora píše: Mně se nelíbí jak se rozjel Vítek *s3**forza*
Fanda. píše: Ještě že aspoň ten Liberec neselhal a podařilo se mu nakonec utrpět vítězství nad marným Kladnem.*s5*
Fanda. píše: Aby to tolik nebilo do očí.:D*n10**n12*
fansmora píše: JJ už by měli přibrzdit :D:D
Fanda. píše: Ještě nedávno naprosto marné Vítkovice to s tím bodováním nějak přehánějí. Všeho moc škodí.*s3*:D
Fanda. píše: Pátek 21. února 18:00 doma proti Liberci, tak ať se naši marodi brzy dají dohromady.*h6*

VÍTÁME TĚ NA STRÁNKÁCH FANOUŠKŮ OLOMOUCKÉHO HOKEJE! PŘIDEJ SE K NÁM!

PřihlásitNový účet

Víkend se sedmou třídou aneb první pokus o report z žákovského hokeje

Ve dnech 11. a 12. ledna hrály své zápasy sedmá a devátá třída, takže jsem si musela vybrat, na koho se půjdu podívat. Zvolila jsem si nakonec sedmáky a oba víkendové dny jsem s nimi strávila v plecharéně. Za soupeře měli v sobotu polský tým Metropolia Silesia, v neděli to potom byli HK Mladí Draci Šumperk.
HC Olomouc : Metropolia Silesia   8:5 Malí Kohouti se pustili do hry s vervou a v čase 5:55 vstřelili první gól, jehož autorem byl Dominik Řípa (ano, je to syn Jirky Řípy, který hrával za Moru). Naši kluci Silesii ve všech směrech přehrávali, ale další gól se jim podařilo dát až v čase 11:27 (autor Ondřej Špunar?) a potom za 25 vteřin přidali branku další – čímž upravili stav zápasu na 3:0 ve svůj prospěch. Možná lehce uspokojili, že jim začátek zápasu krásně vychází, když o deset sekund později přišlo „napomenutí“ v podobě gólu Silesie, která tímto snížila na 3:1. Byl to tzv. „gól z ničeho“; na ledě se v tu chvíli skutečně nic moc nedělo a pravděpodobně některý z polských hráčů jen tak plácl do puku a on kupodivu skončil v naší brance. Snad i díky tomu olomoučtí  znovu zvýšili tlak na svého soupeře a výsledkem byly dva góly v čase 17:01 a 17:13. První třetina tedy skončila za stavu 5:1 pro malé Kohouty. Co se týká střelců gólů, ztratila jsem se hned v této třetině. Prostě jsem nestíhala fotit, fandit a ještě si zapisovat, kdo dal gól a další poznámky k utkání. Doufala jsem, že mi v tom pomůžou onlajny, kde bývají i výsledky žákovských kategorií, ale jako z udělání u zápasů 7. třídy nebylo ani písmenko. Do druhé třetiny nastoupila úplně jiná Silesia (však je jejich trenér o přestávce pěkně seřval) a zápas byl mnohem vyrovnanější, než v první třetině. Ale hned v čase 21:15 byli vyloučeni současně dva naši hráči, takže jsme hráli pouze ve třech. Začátek tohoto oslabení náš tým přežil „ve zdraví“ a o minutu později byl vyloučen na 2 minuty i jeden hráč Silesie. Hráli jsme tedy 3 proti 4 a asi 20 vteřin po návratu vyloučených do hry se přece jen soupeři podařilo dát gól. (V tu chvíli nastala kuriózní situace, kdy časoměřič přičetl gól olomouckému týmu, a polští rodiče si mohli vykřičet hlasivky, jak se snažili na chybu upozornit. Ale nikdo na to nereagoval a na časomíře svítil stav 6:1, třebaže správně mělo být 5:2.) Polský tým byl chvílemi herně lepší, ale naši se jen tak nedali a v čase 34:05 zvýšili svůj náskok na 6:2 – aby o 18 sekund později přidali další branku na 7:2. Ale Silesia nesložila zbraně a ještě ve 35. minutě vstřelila gól, takže do šaten se šlo za stavu 7:3 pro Olomouc.  (V tomto momentě byl konečně opraven stav na časomíře, kde doposud svítilo 8:3.) Druhá část hry byla mnohem vyrovnanější, ale náskok, který olomoučtí získali už v první třetině se Silesii smazat nepodařilo. Naši kluci možná trochu polevili a i proto skončila druhá třetina 2:2. V polské brance se jedním skvělým zákrokem blýskl jejich maličký gólman; téměř každý na zimáku si byl jistý, že to bude gól (situace je zaznamenána na jedné z přiložených fotografií). Za tento počin mu také všichni přítomní diváci zatleskali. Do třetí části hry jsme si přenesli ještě necelou minutu oslabení, ale přestáli jsme je se ctí. Zdálo se, že naši hráči jsou si vědomi náskoku, který mají a rozhodně nehráli s takovým nasazením, jako v první třetině. Ale dost možná to byla i součást taktiky, protože následující den je čekal další zápas a určitě by nebylo na místě nechat všechny síly jen v tomto utkání. Nicméně kluci i přesto dokázali své skóre navýšit brankou v 55. minutě – na 8:4. Silesia se však velmi snažila výsledek ještě korigovat, což se jí povedlo v čase 59:32, kdy upravila stav na konečných 8:5. V tomto zápase byli malí Kohouti lepším týmem, technicky vyspělejším. Dokázali dobře kombinovat a také bránit. V polovině utkání se vystřídali naši brankáři a druhou část odchytal Kristián Rychlý (který se jako malý klučina jednou dobrovolně přihlásil, že půjde do branky, když chyběl brankář a už u toho zůstal). Sestava HC Olomouc:  Patrik Vévoda nebo Stanislav Žbánek (G) (brankář s číslem 39 neměl na dresu jméno, takže nevím), Kristán Rychlý (G) Adam Fehér, Andrej Hebar, Šimon Gronych, Simona Izáková, Lukáš Konečný, Tomáš Mlčoch, Tomáš Navrátil, Jan Nemrava, Adrian Oláh, Matěj Pekař, Eliška Petřeková, Roman Přidal, Dominik Řípa, Ondřej Špunar, Filip Zimovčák Trenér: Kamil Přecechtěl Sestavu týmu Metropolia Silesia neznám, třebaže se mi podařilo najít seznam nominovaných hráčů – bylo jich ale mnohem víc, než se objevilo v zápase. A vzhledem k tomu, že Poláci neměli na dresech jména, nemohla jsem použít stejný systém jako u Olomouce. Totiž projít fotky a jména si opsat z dresů. Vývoj zápasu: 5:1, 2:2, 1:2 Počet vyloučených:  3:5 Počet diváků: asi 50   HC Olomouc : HK Mladí Draci Šumperk  4:3 Už od prvních minut utkání bylo jasné, že Šumperk bude mnohem kvalitnějším a těžším soupeřem, než byla Metropolia  Silesia. Hrál se rychlý hokej a síly na ledě byly zcela vyrovnané. Nicméně šťastnějším týmem byl ten olomoucký, kterému se podařilo vstřelit první branku v čase 13:23 a ujal se vedení 1:0. Mladí Draci ale bojovali ze všech sil a jejich úsilí bylo korunováno gólem v šestnácté minutě. Stav byl tedy srovnán na 1:1. Oba týmy i ve zbývajícím čase předváděly rychlý hokej, ale do konce první třetiny se už nic podstatného nestalo.  Samotný začátek druhé části hry napověděl, jak bude vypadat: už v čase 20:11 byl na 2 minuty vyloučen hráč Šumperka, o 3 minuty později jeden z mladých Kohoutů a za 60 sekund k němu na trestnou lavici přibyl další z jeho spoluhráčů. Šumperk díky tomu hrál jednu minutu přesilovku 5 na 3. Naši toto oslabení naštěstí zvládli a dali najevo, že je nic nezlomí a to tím nejlepším možným způsobem: v čase 25:58 vsítili gól na 2:1. Ale jejich radost z vedoucí branky trvala jen do 35. minuty, kdy Mladí Draci opět srovnali stav na 2:2. O chvíli později dostal dvouminutový trest jeden z hráčů Šumperka a malí Kohouti měli tedy k dispozici přesilovku. Využít ji ale nedokázali, šumperští skvěle bránili. Do kabin se tedy odcházelo opět za rovnovážného stavu – 2:2. Celá druhá třetina byla poznamenána pěti dvouminutovými tresty, takže hra neměla stejný spád, jako její první část. Byla jsem velmi zvědavá na závěrečnou třetinu, protože oba týmy měly za sebou zápasy z předchozího dne. Mohlo to tedy být také o tom, komu dojdou dřív síly. Navíc si jedna šumperská máma hlasitě stěžovala, že jejich trenér stále staví jen dvě svoje oblíbené lajny, takže mohlo dojít i k tomu, že by je „utavil“. Nevím, co si naši hráči řekli v kabině, ale od začátku poslední třetiny působili lepším dojmem než jejich soupeř. Byli živější, aktivnější a tento svůj přístup dokázali zúročit hned v čase 40:56, kdy se opět ujali vedení 3:2. Šumperk hrál hůř, než v předchozích dvou třetinách, hodně chyboval a marně se snažil srovnat skóre. Mladým Drakům trvalo téměř 14 minut, než k nelibosti olomouckých fanoušků nakonec přece jen stav srovnali na 3:3. Ale malí Kohouti jim dopřáli radost jen jedinou minutu, protože vzápětí dali gól na 4:3. Šumperk na tuto situaci zareagoval odvoláním brankáře (v čase 58:02), ale snaha Mladých Draků o srovnání stavu vyzněla naprázdno. Malí Kohouti vyhráli 4:3. Tento zápas byl naprosto vyrovnaný, hráli spolu dva zcela rovnocenní soupeři. Byl to rychlý, svižný hokej, plný pošťuchování a šarvátek před brankami. Celou dobu zůstal v brance náš gólman s č. 39, tentokrát ke střídání nedošlo. Po zápase mě potěšilo také pěkné gesto naší kapitánky Elišky Petřekové, která si podala ruce nejen s rozhodčími, ale zajela i ke střídačce soupeře a potřásla si rukou s jejich trenéry. Sestava HC Olomouc:  Patrik Vévoda nebo Stanislav Žbánek (G) (brankář s číslem 39, jméno neznám),  Kristán Rychlý (G) Adam Fehér, Andrej Hebar, Šimon Gronych, Simona Izáková, Lukáš Konečný, Tomáš Mlčoch, Tomáš Navrátil, Jan Nemrava, Adrian Oláh, Matěj Pekař, Eliška Petřeková, Roman Přidal, Dominik Řípa, Ondřej Špunar, Filip Zimovčák Trenér: Kamil Přecechtěl Sestavu týmu HK Mladí Draci Šumperk neznám, nikde jsem ji nenašla. Jejich hráči měli opět dresy beze jmen, takže ani toto jsem nemohla využít k sestavení soupisky. Vývoj zápasu: 1:1, 1:1, 2:1 Počet vyloučených:  3:4 Počet diváků: asi 60   Závěrem V neděli jsem odcházela z plecharény velice spokojená, zápas se Šumperkem měl náboj a moc se mi líbilo, jak kluci hráli. Napínavé to bylo až do konce, který byl šťastný pro malé Kohouty. V sobotním utkání jsem si zase kromě dění na ledě občas všímala i chování přítomných rodičů, kterým vévodila jedna polská máma, která neustále křičela na celý zimák. Jednak hlasitě „koučovala“ celý polský tým a také se snažila rozhodit naše hráče pokřikem „Nedáš, nedáš!“, když jeli s pukem na soupeřovu branku. S rodiči bývá na zápasech dětí občas docela zábava.  Je mi jasné, že tenhle report má k dokonalosti daleko a kdyby se mě někdo zeptal, jak se taková zpráva píše, stačilo by na odpověď jedno slovo: špatně. Co se týká žákovských kategorií, nemáte k dispozici nic – tedy pokud nejste třeba rodič nebo trenér. Takže mi velkým pomocníkem byl můj foťák, kterým jsem zaznamenávala nejen malé hokejisty, ale také jakoukoliv změnu na časomíře (góly, tresty). A doma potom přišla na řadu mravenčí práce v podobě prohlížení kvanta fotografií a sepisování poznámek.  Sepsat takový report byla opravdu výzva, ale bavilo mě to.   Současná tabulka skupiny č. 5 LMŽ - 7.tř utkání výhra remíza prohra SKÓRE BODY  POŘADÍ HC Oceláři Třinec 19 17 1 1 150 : 42 35 1 HC Olomouc 19 12 3 4 115 : 77 27 2 HC Vítkovice Ridera 18 12 2 4 109 : 48 26 3 HKMD Šumperk 19 10 1 8 89 : 79 21 4 Metropolia Silesia 17 7 1 9 82 : 88 15 5 HC Frýdek Místek 18 7 1 10 89 : 113 15 6 HC RT TORAX Poruba 19 4 1 14 75 : 141 9 7 HC AZ Havířov 2010 19 0 0 19 37 : 158 0 8  
Report
19. ledna napsala Talexa Žádný komentář
Číst dále

Ohlédnutí za zápasy s Karlovými Vary a Pardubicemi

HC Olomouc : HC Energie Karlovy Vary - 4:2 Ve čtvrtek 26. prosince jsem navštívila plecharénu po delší době, ale nechtěla jsem porušit tradici. Hokej v období vánočních svátků totiž už několik let patří do rodinného programu. Šla jsem na zápas  bez jakéhokoliv očekávaní, s mírnou zvědavostí, jestli se obraz naší hry nějak změnil.  Když dal ve třetí minutě utkání gól Franta Skladaný (krásně nahrál sám sobě o mantinel), říkala jsem si, že má motivaci (přece jen ve Varech nějaký ten rok odehrál). Ve 22. minutě srovnal stav zápasu na 1:1 karlovarský Martin Rohan, na což odpověděli krásnou akcí Lukáš Klimek s Lukášem Nahodilem a změnili skóre na 2:1. O něco později byl Skladaný vyloučený dvakrát po sobě a mě napadlo, jestli není přemotivovaný; podotkla jsem, že by ho raději měli nechat sedět na střídačce. Krátce po začátku třetí třetiny dal svůj první gól sezony Vilda Burian a provedl to opravdu elegantně. V 53. minutě byl Skladaný vyloučený za hru vysokou holí na 4 minuty (došlo na moje slova) a Vary dlouhou přesilovku dokázaly využít. Skóre bylo najednou 3:2 a slabším povahám na tribunách se opět zrychlil tep. Soupeř měl na srovnání stavu necelých pět minut a o chvíli později odvolal brankáře. Ani to však nepomohlo, naopak s pukem si dojel až k prázdné brance Pavel Musil a svým gólem zpečetil stav zápasu na konečných 4:2 pro Moru. Karlovy Vary možná neodehrály svůj nejlepší zápas, ale stejně jsem měla dojem, že byly živější, dravější a rychlejší než my. Co se zmíněné rychlosti týká, mnohokrát jsem si všimla, že náš hráč jede za pukem svým tempem a nezrychlí, třebaže má za sebou soupeře. A ten ho většinou přebruslí. V našem herním projevu je pořád jakási nejistota, snadno ztrácíme puky, přihrávky jsou nepřesné.  Současná hra Mory asi obecně moc netáhne, protože jsme měli v tomto kole nejslabší návštěvu z celé extraligy.   HC Olomouc : HC Dynamo Pardubice - 1:2 Nemohu říct, že bych na zápas s Pardubicemi šla s přesvědčením, že je v pohodě „přejedeme“. Červík pochybností přece jen hlodal, protože Mora už víckrát předvedla, jak umí prohrát s týmy ze spodních pater tabulky. Ovšem to, co se odehrávalo na ledě, překonalo i ty nejhorší představy. V první třetině se Mora ochotně přizpůsobila hernímu „stylu“ Pardubic a já myslela, že usnu. V polovině třetiny jsme dali gól ve vlastním oslabení (opravdu jsem čekala, že Pavel Musil ten puk jenom vyveze co nejdál). Na začátku druhé části hry pardubičtí srovnali stav na 1:1 a Mora potom měla postupně k dispozici 4 přesilovky, které trestuhodně nevyužila; sledovat je bylo jen pro silné nervy. Ve třetí třetině hned ve 43. minutě daly Pardubice druhý gól a bylo hotovo. Mora v té části hry projevila konečně nějakou bojovnost a snažila se o srovnání skóre, nicméně Dynamo po zbytek utkání už jen vyhazovalo puky z pásma a bránilo výsledek. Pro diváka bylo utrpení takovou hru sledovat. Kohouti v závěru zkusili hru bez brankáře, ale po vyloučení J. Ondruška byla tato zmařena. Na hodnocení tohoto zápasu by možná stačilo jedno velmi výstižné slovo a to: holomajzna. Naši hráči byli nedůrazní, měli špatný pohyb. Možná by po tomto zápase mohli sepsat manuál, který by měl dvě části: I. – Jak netrefit prázdnou branku, II. Jak hrát přesilovku, aby nepadl gól. Opravdu nevím, kdy jsem Moru viděla hrát tak špatně. Vážně je to tak, že se silným soupeřem hrajeme většinou dobře a se slabším špatně? Nebo jak mnozí tvrdí, že neumíme tvořit hru? Po takovém zápase opět klubu klesne návštěvnost, protože fanouškům už dochází trpělivost. Ne každý je ochotný dlouhodobě dávat (platit vstupné, fandit, mrznout) a nic za to nedostat.   Shrnutí Hrajeme už třetí čtvrtinu extraligy a Mora visí na 10. místě tabulky s pouhým sedmibodovým náskokem na poslední Pardubice, kterým právě darovala 3 body. A někteří fanoušci jsou po prohraném zápase schopni stále tvrdit, že nám jen chybělo štěstí. Ale stačí se nad tím zamyslet: to mají Liberec, Sparta Plzeň, Mladá Boleslav a Třinec v zápasech stále štěstí, že jsou v tabulce na prvních pěti místech? Někdo namítne, že mají lepší hráče, produktivnější. Ale vždyť my máme letos papírově nejlepší tým, od postupu do extraligy. Už nemáme jen bezejmenné bojovníky, ale i nějaká ta „jména“. A není těch „jmen“ třeba na náš tým moc? Vybavuje se mi, jak v jedné sezóně náš GM velmi stál o návrat Erika Hrni zpět do Olomouce a řekl k tomu: „Erikovi by se u nás hrálo líp, protože v Třinci je hodně náčelníků a žádný indián.“ Nenastala u nás letos situace, že těch náčelníků máme víc, než tento tým unese? Ne vždy známá jména znamenají automaticky klubový úspěch – stačí vzpomenout na Chomutov v sezoně 2013/14. Může pomoci neustálé utěšování se, že bude líp, že je třeba věřit a doufat? Nevšimla jsem si, že by moje víra ve vítězství skutečně přinesla 3 body, stejně tak vidím víceméně stále stejnou hru, ať na zimáku jsem nebo ne. Nepatřím k těm, kteří by klub zatracovali po jednom prohraném zápase. A nepatřím ani k tzv. „fanouškům úspěchu“. S chutí Kohoutům zatleskám i po prohraném utkání, když budu vidět, že bojovali do posledního dechu. Ta bojovnost mi letos u týmu opravdu chybí, nevidím ji tam. Na Moře mi skutečně záleží, ale to neznamená, že jsem ochotná sledovat ten chaos na ledě. Zažila jsem toho s klubem opravdu hodně a myslím, že je naprosto v pořádku, když mi současný stav vadí. Mám za to, že je to lepší, než nad tím mávnout rukou a říct: „No co, vždyť je to jen sport“.
Report
29. prosince napsala Talexa 2 komentáře
Číst dále

Winter Classic - HC Orli Uničov vs. HK Kroměříž

V neděli 8. prosince měli odehrát 14. kolo Krajské ligy ledního hokeje uničovští Orli. A protože to měl být domácí zápas, rozhodla jsem se, že se na ně zajedu podívat. Pro jistotu jsem si v polovině týdne ověřovala, jestli se něco nezměnilo a nestačila jsem kulit oči. Všechno bylo jinak! Zápas byl přesunut na sobotu, do Rýmařova a na otevřené kluziště – prostě Winter Classic!
To jsem si nemohla nechat ujít. Přes facebook jsem si udělala rezervaci do autobusu, který měli objednaný uničovští fanoušci a v sobotu po poledni jsem nasedla do vlaku směr Uničov. V Uničově bylo mokro, drobně pršelo a ve mně hlodal červík pochybností, aby nebyl zápas kvůli počasí zrušen. Vydala jsem se do hospůdky na zimáku, neboť tam byl sraz a hledala člověka, kterému mám zaplatit za cestu. Šel poznat celkem snadno: před sebou měl hromádku peněz a kontroloval, kdo už přišel a kdo chybí. Prostě Šéf. Koukali na mě jako na cizího, protože to byla parta lidí, kteří se evidentně znali. A když se Šéf zeptal, odkud jsem a já že z Olomouce, viděla jsem, že mu něco vrtá hlavou. Ale neřekl nic. Zatím. Přesně v 15:45 jak bylo dohodnuto, vyrážíme z Uničova. Je nás celkem 31 a dva bubny. Po krátké chvíli si poblíž sedl Šéf a říká: „Paní, vy jste přímo z Olomouce?“ A já, že ano. „A to se jedete podívat do Rýmařova na Uničov?“ V očích obrovský otazník a nevyslovený dodatek – když máte v Olomouci extraligu? Vysvětlila jsem mu, že většina kluků z uničovského týmu hraje za Olomoucké Eagles extraligu in-line hokeje a že se jedu podívat, jak jim to jde na ledě. A především, že se těším na Winter Classic.  Jak se vzdalujeme od Uničova, počasí se zhoršuje. Mlha, která se vzala bůhvíkde, je čím dál hustší.  Jedeme asi půl hodiny, v autobuse je zhasnuto (asi aby lidi moc nezlobili), venku tma, mlha a sem tam zahlédnu ojíněné stromy. Nabývám dojmu, že nejedu do Rýmařova, ale do velké Nicoty.  Najednou světla, domy a někdo říká: „Už jsme tady!“ Soukáme se z autobusu a zjišťujeme, že to venku hodně klouže. U vchodu na kluziště platíme vstupné 40 Kč za osobu, což je skvělá cena v porovnání s tím, co za ni všechno dostanete: prší na vás, sněží na vás, každou chvíli sebou praštíte na kluzkém povrchu, můžete si postavit sněhuláka ze „sněhu“ který vysype rolba a v neposlední řadě můžete dostat pukem do hlavy. No, nekupte to. Fanoušci obou týmů ukázněně zaujímají svá místa a může se začít. Rychle zkoumám, odkud se mi bude nejlíp fotit a zakotvím vedle budky pro hlasatele, poblíž kroměřížských fanoušků. V 16:30 vjíždějí hráči na led a hlasatel oznamuje sestavy: HC „Orli“ Uničov: Dalibor Sedlář (Milan Axmann) – Jan Klvaňa, Marek Fekiač, Tomáš Halouska, Libor Navrátil, Jiří Paška, Jakub Fryč – Adam Drdla, Martin Chytil, Tomáš Sršeň, Pavel Handl, Marek Vrána, Ivo Kratěna, Jakub Čuřík, Petr Žajgla „C“ HK Kroměříž: Martin Svoboda (Tomáš Fajgl) – Michal Tkadlec, Martin Vávra, Pavel Omelka, Roman Nesrsta, Jiří Osina, Roman Šťastný – Tomáš Kristek, Martin Gazda, Petr Vaněk, Vojtěch Kudlička, David Hubík, Jaroslav Jelínek, Ľubomír Murín „C“, Patrik Zavřel, Kryštof Knápek Je mi kluků docela líto, protože v tu chvíli prší a led dostává zabrat. Vytahuji z batohu foťák a mrzí mě, že jsem si nevzala sluneční clonu (kvůli reflektorům na stožárech), ale nějak se s tím srovnám. Můj Nikon asi také projde testem: budeme spolu soutěžit, kdo bude víc mokrý.  Zápas začíná. Na tak těžkém ledě se nedají předvádět žádné technické kousky, hráči jsou rádi, že vůbec bruslí. Hra se rozjíždí pomaleji, ale už v čase 5:35 se podaří ujet uničovskému Martinu Chytilovi a střelou nad levý beton překonává kroměřížského brankáře. Asistence: Pavel Handl. Uničovští fandové jásají, což asi hráče nabudilo a za dvě minuty střílí Marek Vrána druhý gól. Asistence: Pavel Handl a Tomáš Sršeň. Hra se přelévá z jedné strany na druhou, hráči zkoušejí, co jim těžký led dovolí. Moc toho ale není: puk skoro nelze střílet po ledě, protože se v půli své dráhy zastaví. Nakonec se jako nejlepší taktika jeví dojet s kotoučem co nejblíž k bráně soupeře a vystřelit. Tímto stylem se o gól pokoušejí oba týmy a podaří se to až kroměřížskému Kryštofu Knápkovi -  minutu a půl před koncem první třetiny. Orli asi trošku usnuli na vavřínech a tím si vykoledovali gól do šatny. Ještě před koncem třetiny ke mně přichází muž v oranžové vestě pořadatele a ptá se, jestli jsem od novin. Říkám, že ne a mám obavy, že mi zakáže fotit, protože mi to nikdo nepovolil.  Ale odchází pryč, takže zatím je to v suchu. No, úplně doslova ne, protože déšť vystřídalo drobné sněžení. Bundu mám pěkně mokrou a říkám si, že teď se ukáže, jestli je skutečně 100% waterproof. Ale raději se půjdu někam ohřát. U východu kontrolují vstupenky a jak šmátrám v kapse, tak mi najednou ten kousek papíru spadne do kaluže. Pořadatel se směje a říká: „Jo, už ji vidím!“ Hospoda se zcela nečekaně jmenuje „U kluziště“ a je tam narváno; sednout si není kam. Potřebuji si do bot vsunout vyhřívací vložky, tak nakonec zakotvím v chodbičce u WC a boty si zateplím tam. Chvíli se zdržím, abych se zahřála. Žádný komfort, ale aspoň teplo. A mám bezvadný „výhled“, protože na zdi visí zasklený dres č. 88 Patricka Kanea z Chicago Blackhawks. Nikdy jsem NHL dres neviděla takto „face to face“ a tak jsem překvapená, jak je perfektně vypracovaný (ušitý).  Akorát nevím, jestli by Kane měl radost z toho, že visí na zdi u WC. Začala druhá třetina. Uničovští asi měli nohy ještě v šatně, protože už po půlminutě hned z první šance střílí Kroměříž vyrovnávací gól. Autorem je Jaroslav Jelínek. Hráči Kroměříže najednou ožili a je jich plný led. Cítí šanci zápas otočit a také se jim to podaří. Po úniku Jelínek nabídne puk Romanu Šťastnému a ten trefuje odkrytou branku. Uničovští jsou jako opaření a dost dlouho trvá, než se vzpamatují. Možná si po dvou rychlých gólech v první třetině mysleli, že to půjde samo? V polovině druhé části hry se síly vyrovnávají, Orli hrozí z rychlých brejků, ale protlačit puk za brankáře Svobodu se jim nedaří. Žádný gól už nepadne, tak se jde do šaten za stavu 2:3 pro Uničov. Obcházím kluziště, abych si vytipovala další možná místa na fotografování a málem schytám pár sněhových koulí od dětí, které řádí na hromadě „sněhu“ z rolby. Opět se uchýlím do „své“ chodbičky a po chvíli za mnou zase přijde pořadatel, co se mě ptal, jestli jsem od novin. Tvářím se nebojácně a říkám si, že když mi fotit nezakázal hned, tak snad už to neudělá. Trochu nesměle se mě ptá, jestli bych mu potom neposlala nějaké fotky, že jim nepřišel fotograf. Slíbím mu to a domluvíme se, že mi potom dá mailovou adresu. Wow! Už jsem skoro fotograf!  Začíná třetí třetina. Počasí se konečně trošku umoudřilo a z nebe momentálně nic nepadá. Síly na ledě jsou nyní vyrovnané. Orli se snaží zvrátit pro ně nepříznivý stav, ale gólman Kroměříže je bezchybný. Na druhé straně chytá výborně i Dalibor Sedlář. Kroměřížští poctivě brání a když mají možnost, tak se snaží ještě o nějaký gól své skóre navýšit. Ve 47. minutě je za sekání vyloučený Pavel Omelka a Orlům se nabízí šance na vyrovnání. Snaží se o to tak urputně, že v jednu chvíli puk přeletí ochrannou síť a málem trefí prehistorickou časomíru. Vystupňované úsilí uničovských nakonec vyústilo ve dva krátce po sobě jdoucí fauly (Tomáš Halouska – nedovolené bránění, Jiří Paška – podrážení) a hosté mají k dispozici dvojnásobnou přesilovku. Během ní gól nepadne, ale jakmile se z trestné lavice vrátí Tomáš Halouska, navyšuje Kroměříž skóre na 4:2. Autorem branky je Martin Gazda. Do konce zápasu už moc času nezbývá, Orli to ještě zkoušejí bez brankáře, ale už se nic nestane. Konečný výsledek zápasu je tedy 2:4 pro Uničov. Odcházíme k autobusu. Někdo ověřuje, jestli jsme všichni a za chvíli odjíždíme. Během cesty zjišťuji, že uničovským fandům prohra nijak moc nevadí. Svému týmu věří; možná i proto, že letos mají Orli zatím výbornou sezonu: z 15 zápasů prohráli jen 4. A potvrdilo se i to, že lídr soutěže nemusí vždy porazit tým z poloviny tabulky. Uničov díky prohře spadl na druhé místo, což není žádná tragédie. Je příjemné zjištění, že i nejnižší liga má své věrné fanoušky, které neodradí od výjezdu na Winter Classic ani velmi špatné počasí. A podporují svůj tým opravdu usilovně, jen je jich menší počet než na zápasech ve vyšších soutěžích. Díky tomuto zápasu jsem také měla možnost posoudit, jak moc se liší styl hry v krajské lize a extralize. Hraje se opravdu jinak, nikdo nikoho „nebourá“, hráči se u mantinelů spíš přetlačují. I fauly jsou takové obyčejné (hákování, podrážení, sekání) a jsou většinou jen důsledkem herního zápalu. Vyloženě zákeřný faul jsem neviděla. Nikdo také neskáče do střel, neviděla jsem žádné hity. Asi to bude tím, že zaměstnavatelům hráčů by se nelíbilo, kdyby byli často v pracovní neschopnosti kvůli úrazu z hokeje. A možná se někdo pozastaví nad tím, proč píšu o uničovském hokeji. Hlavním důvodem je, že následující hráči uničovských Orlů prošli v minulosti různými kategoriemi olomouckého hokeje a já na ně nezapomínám: Jan Beier, Lukáš Dobrý, Adam Drdla, Jakub Čuřík, Marek Fekiač, Pavel Handl, Tomáš Halouska, Stanislav Husák, Jan Klvaňa, Jindřich Kolovratník, Ivo Kratěna, Libor Navrátil, Jiří Paška, Dalibor Sedlář (B), Tomáš Sršeň, Michal Šimo, Marek Vrána, Petr Žajgla
Report
16. prosince napsala Talexa 5 komentářů
Číst dále
co se děje na sociálních sítích