Winter Classic - HC Orli Uničov vs. HK Kroměříž

V neděli 8. prosince měli odehrát 14. kolo Krajské ligy ledního hokeje uničovští Orli. A protože to měl být domácí zápas, rozhodla jsem se, že se na ně zajedu podívat. Pro jistotu jsem si v polovině týdne ověřovala, jestli se něco nezměnilo a nestačila jsem kulit oči. Všechno bylo jinak! Zápas byl přesunut na sobotu, do Rýmařova a na otevřené kluziště – prostě Winter Classic!

To jsem si nemohla nechat ujít. Přes facebook jsem si udělala rezervaci do autobusu, který měli objednaný uničovští fanoušci a v sobotu po poledni jsem nasedla do vlaku směr Uničov.

V Uničově bylo mokro, drobně pršelo a ve mně hlodal červík pochybností, aby nebyl zápas kvůli počasí zrušen. Vydala jsem se do hospůdky na zimáku, neboť tam byl sraz a hledala člověka, kterému mám zaplatit za cestu. Šel poznat celkem snadno: před sebou měl hromádku peněz a kontroloval, kdo už přišel a kdo chybí. Prostě Šéf. Koukali na mě jako na cizího, protože to byla parta lidí, kteří se evidentně znali. A když se Šéf zeptal, odkud jsem a já že z Olomouce, viděla jsem, že mu něco vrtá hlavou. Ale neřekl nic. Zatím.

Přesně v 15:45 jak bylo dohodnuto, vyrážíme z Uničova. Je nás celkem 31 a dva bubny. Po krátké chvíli si poblíž sedl Šéf a říká: „Paní, vy jste přímo z Olomouce?“ A já, že ano. „A to se jedete podívat do Rýmařova na Uničov?“ V očích obrovský otazník a nevyslovený dodatek – když máte v Olomouci extraligu? Vysvětlila jsem mu, že většina kluků z uničovského týmu hraje za Olomoucké Eagles extraligu in-line hokeje a že se jedu podívat, jak jim to jde na ledě. A především, že se těším na Winter Classic. 

Jak se vzdalujeme od Uničova, počasí se zhoršuje. Mlha, která se vzala bůhvíkde, je čím dál hustší. 

Jedeme asi půl hodiny, v autobuse je zhasnuto (asi aby lidi moc nezlobili), venku tma, mlha a sem tam zahlédnu ojíněné stromy. Nabývám dojmu, že nejedu do Rýmařova, ale do velké Nicoty. 

Najednou světla, domy a někdo říká: „Už jsme tady!“ Soukáme se z autobusu a zjišťujeme, že to venku hodně klouže. U vchodu na kluziště platíme vstupné 40 Kč za osobu, což je skvělá cena v porovnání s tím, co za ni všechno dostanete: prší na vás, sněží na vás, každou chvíli sebou praštíte na kluzkém povrchu, můžete si postavit sněhuláka ze „sněhu“ který vysype rolba a v neposlední řadě můžete dostat pukem do hlavy. No, nekupte to.

Fanoušci obou týmů ukázněně zaujímají svá místa a může se začít. Rychle zkoumám, odkud se mi bude nejlíp fotit a zakotvím vedle budky pro hlasatele, poblíž kroměřížských fanoušků.

V 16:30 vjíždějí hráči na led a hlasatel oznamuje sestavy:

HC „Orli“ Uničov: Dalibor Sedlář (Milan Axmann) – Jan Klvaňa, Marek Fekiač, Tomáš Halouska, Libor Navrátil, Jiří Paška, Jakub Fryč – Adam Drdla, Martin Chytil, Tomáš Sršeň, Pavel Handl, Marek Vrána, Ivo Kratěna, Jakub Čuřík, Petr Žajgla „C“

HK Kroměříž: Martin Svoboda (Tomáš Fajgl) – Michal Tkadlec, Martin Vávra, Pavel Omelka, Roman Nesrsta, Jiří Osina, Roman Šťastný – Tomáš Kristek, Martin Gazda, Petr Vaněk, Vojtěch Kudlička, David Hubík, Jaroslav Jelínek, Ľubomír Murín „C“, Patrik Zavřel, Kryštof Knápek

Je mi kluků docela líto, protože v tu chvíli prší a led dostává zabrat. Vytahuji z batohu foťák a mrzí mě, že jsem si nevzala sluneční clonu (kvůli reflektorům na stožárech), ale nějak se s tím srovnám. Můj Nikon asi také projde testem: budeme spolu soutěžit, kdo bude víc mokrý. 

Zápas začíná. Na tak těžkém ledě se nedají předvádět žádné technické kousky, hráči jsou rádi, že vůbec bruslí. Hra se rozjíždí pomaleji, ale už v čase 5:35 se podaří ujet uničovskému Martinu Chytilovi a střelou nad levý beton překonává kroměřížského brankáře. Asistence: Pavel Handl.

Uničovští fandové jásají, což asi hráče nabudilo a za dvě minuty střílí Marek Vrána druhý gól. Asistence: Pavel Handl a Tomáš Sršeň. Hra se přelévá z jedné strany na druhou, hráči zkoušejí, co jim těžký led dovolí. Moc toho ale není: puk skoro nelze střílet po ledě, protože se v půli své dráhy zastaví. Nakonec se jako nejlepší taktika jeví dojet s kotoučem co nejblíž k bráně soupeře a vystřelit.

Tímto stylem se o gól pokoušejí oba týmy a podaří se to až kroměřížskému Kryštofu Knápkovi -  minutu a půl před koncem první třetiny. Orli asi trošku usnuli na vavřínech a tím si vykoledovali gól do šatny. Ještě před koncem třetiny ke mně přichází muž v oranžové vestě pořadatele a ptá se, jestli jsem od novin. Říkám, že ne a mám obavy, že mi zakáže fotit, protože mi to nikdo nepovolil. 

Ale odchází pryč, takže zatím je to v suchu. No, úplně doslova ne, protože déšť vystřídalo drobné sněžení. Bundu mám pěkně mokrou a říkám si, že teď se ukáže, jestli je skutečně 100% waterproof. Ale raději se půjdu někam ohřát. U východu kontrolují vstupenky a jak šmátrám v kapse, tak mi najednou ten kousek papíru spadne do kaluže. Pořadatel se směje a říká: „Jo, už ji vidím!“

Hospoda se zcela nečekaně jmenuje „U kluziště“ a je tam narváno; sednout si není kam. Potřebuji si do bot vsunout vyhřívací vložky, tak nakonec zakotvím v chodbičce u WC a boty si zateplím tam. Chvíli se zdržím, abych se zahřála. Žádný komfort, ale aspoň teplo. A mám bezvadný „výhled“, protože na zdi visí zasklený dres č. 88 Patricka Kanea z Chicago Blackhawks. Nikdy jsem NHL dres neviděla takto „face to face“ a tak jsem překvapená, jak je perfektně vypracovaný (ušitý). 

Akorát nevím, jestli by Kane měl radost z toho, že visí na zdi u WC.

Začala druhá třetina. Uničovští asi měli nohy ještě v šatně, protože už po půlminutě hned z první šance střílí Kroměříž vyrovnávací gól. Autorem je Jaroslav Jelínek. Hráči Kroměříže najednou ožili a je jich plný led. Cítí šanci zápas otočit a také se jim to podaří. Po úniku Jelínek nabídne puk Romanu Šťastnému a ten trefuje odkrytou branku. Uničovští jsou jako opaření a dost dlouho trvá, než se vzpamatují. Možná si po dvou rychlých gólech v první třetině mysleli, že to půjde samo? V polovině druhé části hry se síly vyrovnávají, Orli hrozí z rychlých brejků, ale protlačit puk za brankáře Svobodu se jim nedaří. Žádný gól už nepadne, tak se jde do šaten za stavu 2:3 pro Uničov.

Obcházím kluziště, abych si vytipovala další možná místa na fotografování a málem schytám pár sněhových koulí od dětí, které řádí na hromadě „sněhu“ z rolby. Opět se uchýlím do „své“ chodbičky a po chvíli za mnou zase přijde pořadatel, co se mě ptal, jestli jsem od novin. Tvářím se nebojácně a říkám si, že když mi fotit nezakázal hned, tak snad už to neudělá. Trochu nesměle se mě ptá, jestli bych mu potom neposlala nějaké fotky, že jim nepřišel fotograf. Slíbím mu to a domluvíme se, že mi potom dá mailovou adresu. Wow! Už jsem skoro fotograf! 

Začíná třetí třetina. Počasí se konečně trošku umoudřilo a z nebe momentálně nic nepadá.

Síly na ledě jsou nyní vyrovnané. Orli se snaží zvrátit pro ně nepříznivý stav, ale gólman Kroměříže je bezchybný. Na druhé straně chytá výborně i Dalibor Sedlář. Kroměřížští poctivě brání a když mají možnost, tak se snaží ještě o nějaký gól své skóre navýšit. Ve 47. minutě je za sekání vyloučený Pavel Omelka a Orlům se nabízí šance na vyrovnání. Snaží se o to tak urputně, že v jednu chvíli puk přeletí ochrannou síť a málem trefí prehistorickou časomíru. Vystupňované úsilí uničovských nakonec vyústilo ve dva krátce po sobě jdoucí fauly (Tomáš Halouska – nedovolené bránění, Jiří Paška – podrážení) a hosté mají k dispozici dvojnásobnou přesilovku. Během ní gól nepadne, ale jakmile se z trestné lavice vrátí Tomáš Halouska, navyšuje Kroměříž skóre na 4:2. Autorem branky je Martin Gazda. Do konce zápasu už moc času nezbývá, Orli to ještě zkoušejí bez brankáře, ale už se nic nestane. Konečný výsledek zápasu je tedy 2:4 pro Uničov.

Odcházíme k autobusu. Někdo ověřuje, jestli jsme všichni a za chvíli odjíždíme. Během cesty zjišťuji, že uničovským fandům prohra nijak moc nevadí. Svému týmu věří; možná i proto, že letos mají Orli zatím výbornou sezonu: z 15 zápasů prohráli jen 4. A potvrdilo se i to, že lídr soutěže nemusí vždy porazit tým z poloviny tabulky. Uničov díky prohře spadl na druhé místo, což není žádná tragédie.

Je příjemné zjištění, že i nejnižší liga má své věrné fanoušky, které neodradí od výjezdu na Winter Classic ani velmi špatné počasí. A podporují svůj tým opravdu usilovně, jen je jich menší počet než na zápasech ve vyšších soutěžích. Díky tomuto zápasu jsem také měla možnost posoudit, jak moc se liší styl hry v krajské lize a extralize. Hraje se opravdu jinak, nikdo nikoho „nebourá“, hráči se u mantinelů spíš přetlačují. I fauly jsou takové obyčejné (hákování, podrážení, sekání) a jsou většinou jen důsledkem herního zápalu. Vyloženě zákeřný faul jsem neviděla. Nikdo také neskáče do střel, neviděla jsem žádné hity. Asi to bude tím, že zaměstnavatelům hráčů by se nelíbilo, kdyby byli často v pracovní neschopnosti kvůli úrazu z hokeje.

A možná se někdo pozastaví nad tím, proč píšu o uničovském hokeji. Hlavním důvodem je, že následující hráči uničovských Orlů prošli v minulosti různými kategoriemi olomouckého hokeje a já na ně nezapomínám:

Jan Beier, Lukáš Dobrý, Adam Drdla, Jakub Čuřík, Marek Fekiač, Pavel Handl, Tomáš Halouska, Stanislav Husák, Jan Klvaňa, Jindřich Kolovratník, Ivo Kratěna, Libor Navrátil, Jiří Paška, Dalibor Sedlář (B), Tomáš Sršeň, Michal Šimo, Marek Vrána, Petr Žajgla