Hokejový život ve fotbalové Anglii
Třicet bodů za 15 gólů a 15 asistencí ve 44 zápasech v základní části 1. ligy a sedm bodů (2 góly, 5 asistencí) v celkem jedenácti zápasech play-off nasbíral v předcházející sezóně v Olomouci jen jeden hráč. Ten, jehož odchod mnohé tíží ještě dnes a na kterého mnozí vzpomínají s respektem. Útočník, nosící na zádech číslo, které vyvolává vzpomínky ještě dnes. Číslo 10, Martin Bouz.
Martine, vraťme se ještě k tvému rozhodnutí odejít z Olomouce. Co přesně tě vedlo k tomu, že jsi se rozhodl po úspěšné sezóně, kde jsi navíc měl jistou pozici v týmu, neprodloužit s klubem smlouvu?
Martin Bouz: Já bych tu smlouvu rád v Olomouci podepsal, ale přišla nabídka z Trenčína, která byla nejen finančně zajímavější, ale hlavně se jednalo o extraligu a chtěl jsem to zkusit. To je snad pochopitelné... Že to nevyšlo, to se nedá nic dělat, takový je hokej. A jestli jsem měl pozici jistou to nevím, ale stačí pár nepovedených zápasů a hned je všechno jinak. Neodcházelo se mi lehce, protože v Olomouci tou dobou byla výborná parta, dobří trenéři a od doby co do toho vstoupil Dopi (Jiří Dopita, pozn. redakce) se ten klub posunul dopředu. Svého rozhodnutí přesto nelituji, je to dalšé zkušenost.
Z Olomouce jsi odešel do Trenčína, kde jsi ale nakonec sezonu nezačal a ještě v říjnu jsi v přípravném utkání nastoupil po boku svého bratra za HC Opočno. To je dost velký skok, neměl jsi tenkrát chuť s hokejem praštit?
V Trenčíně to všechno začalo dobře, parta byla v pohodě, s trenérem jsme si padli do oka a nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo skončit špatně... Bohužel jsem se asi na třetím tréninku zranil a já podstopil artroskopii kolene u doktora Holibky. Ta dopadla výborně, vrátil jsem se do Trenčína a trénoval jsem co mi koleno dovolilo. Místo dovolené jsem trénoval abych to dohnal, fyzicky a silově jsem na tom byl výborně. Trenér Penzes mi dal tréninkový program na dovolenou a ten jsem plnil. Pak se šlo na led a i když jsem se v přípravných zápasech cítil výborně a hrálo se mi dobře, tak jsem nedával góly a to byl ten problém. Přišlo za mnou vedení, že si představovali, že budu jiný typ hráče... docela mě to překvapilo, protože informací od trenérů Fialy a Vlka měli víc než dost. Rozvázala se tříletá smlouva, ještě chvíli jsem trénoval v Trenčíně a pak v Opočne, kde jsem si konečně zahrál s bráchou jeden přípravný zápas, čímž se mi splnil sen. Takže všechno špatný je k něčemu dobrý. Hokej mě baví a tohle rozhodně nebyl důvod proč končit. Jsou horší věci...
Martin Bouz v drese Guildford Flames radující se z gólu.
Jak vůbec došlo k tomu, že jsi se vydal hrát až do Anglie? Neměl jsi nějaké nabídky z trochu více hokejových zemí, který by navíc byly blíže?
Když jsem skončil v Trenčíně, tak trenér Penzes dal kontakt na mě Melicherikovi, který hraje v Anglii už šestým rokem a ten mi zavolal, řekl mi jak to tady vypadá, co mám od toho čekat a na co si budu muset zvyknout. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a ta nabídka mě zaujala. Město je krásný, klub je na vysoké úrovni a ještě se tu člověk naučí jazyk, snad... :o) Nabídek bylo víc, jak od nás z první ligy, tak ze zahraničí. Třeba z Německa, Finska, Rakouska.., ale když už to tak dopadlo, tak jsem chtěl něco, co mě opravdu zaujme a to byla až Anglie.
Dá se vůbec úroveň anglického hokeje srovnávat s českou 1. ligou?
Na to jsem byl nejvíce zvědavá i já a příjemně mě to překvapilo. Úroveň je dobrá, ta špička tabulky – tři, čtyři kluby by mohly v klidu u nás hrát první ligu, zbytek je úrovní naše druhá liga. Největší rozdíl je v taktice. Tady se na to neklade takový důraz jako u nás v první lize, kde má každý jasně dané svoje úkoly a to, co si má plnit. Člověk se tady baví hokejem na úrovni a za podmínek o kterých se mu může u nás jen zdát. Tak jak dělají v Anglii fotbal, tak se snaží dělat i hokej.
Martin Bouz v drese Guildford Flames s č. 47
Přejděme k těm rozdílům. Prozraď nám něco více o průběhu sezóny, kondiční přípravě, fanoušcích a hokejové atmosféře...
Trénuje se tady jako u nás, v pondělí je volno, v úterý spinning plus posilovna a pak led, ve středu to samé plus rehabilitace, ve čtvrtek led a v pátek taky, hraje se tady sobota, neděle a někdy i v týdnu. Základni část má 58 zápasů, ale ještě v základní části se ještě hraje o ligový pohár. Teď nám do konce základní části chybí ještě dohrát 18 zápasů a pak je play-off, které se hraje podobne jako u nás, žádný velký rozdíly tady nejsou. Sezóna končí někdy v půlce dubna, ale záleží na tom jak se daří v play-off. Na domácí zápasy je skoro vždycky vyprodáno, chodí hodně lidí, což je dáno tím že klub pro fanoušky dělá hodně, ne jako u nás... Tady se po každém domácím zápas může fanoušek nechat vyfotit na ledě s oblíbeným hráčem a také jsou vždycky vybraní tři kteří se hned po zápase podepisují a někdy to trvá pěkne dlouho. Lidem se to libí, tak chodí. Je to úplně něco jiného než u nás.
Jaká byla adaptace na nové prostředí? Musel jsi třeba pilovat angličtinu? Jaké jsou vůbec podmínky od klubu?
Adaptace byla v pohodě, se vším mi ze začátku pomohl Miloš Melicherik a ještě jednou mu za to děkuji. Angličtinu jsem měl tři roky na škole, ale realita je úplně jiná, tak snad se tady něco naučím. Podmínky od klubu jsou víc než výborné! Poté co mi zaplatili letenky a transfer kartu, tak jsem hned po příletu dostal zařízenou jednopatrovou vilu, druhý den mi přivezli úplně nové auto, dostal jsem kartu do posilovny a rehabilitačního centra a to vše je na náklady klubu. Nic mi tady nechybí a podmínky jsou víc než výborné, to se nedá s klubama u nás srovnávat. Finančně je to tu stejné jako v Trenčíne, akorát ty peníze dostávám už zdaněné a veškeré pojištění hradí klub. Akorát můj pes zůstal doma v ČR, cestu letadlem by ten nervák nepřežil :o)
V GF kromě tebe působí již zmíněný Melicherik ze Slovenska a také čeští útočníci Smital a Zavoral. Jak spolu vycházíte? Chodíte společně třeba na pivo? :o)
Vycházíme spolu výborně, žádný problém tady není. I kluci z Anglie jsou v pohodě, je s nimi sranda. A na pivko je taky čas, to je všude stejný.
Jaké to vůbec je, být hokejistou v tak značně fotbalové zemi, jakou Anglie je?
Lidi na hokej chodí a baví se. Je rozdíl hrát před plnou halou a nebo před poloprázdnou, kde sedí 300 rádoby trenérů a podobně, jako tomu je u nás. Hokejista tady pro ně je někdo, kdo je má bavit, něco jim ukázat a je jim jedno jestli to jsou góly nebo bitky. Fandí a povzbuzují pořád, i když se nedaří. Ještě jsem tady nezažil, že by na domácí tým vlastní fanoušci pískali nebo dokonce něco házeli a podobně. Je to radost tady hrát hokej, protože človek se tady hokejem baví.
Martin Bouz patřil k hráčům hrajícím tvrdě do těla, což oceňují i v Anglii.
Při jednom zápase jsi se dokonce setkal s anglickou královnou, jaké to bylo?
To bohužel nesetkal, protože jsem byl ještě doma. Flames měli soustředění v Trenčíně a zrovna v té době tam byla i anglická královna a při jednom připravném zapase vhodila čestné buly. Kluci říkali, že to bylo pěkný a mají zážitek.
Na jak dlouho jsi se vlastně GF upsal? Plánuješ vrátit se do Čech?
Smlouvu tu mám do konce sezóny, ale už teď mi bylo naznačeno, že by mě tady rádi viděli i další sezónu, tak uvidíme, jak to dopadne. Jediné mínus tady je, že to je daleko domů. A jestli se vrátím do Čech? Tak to nevim, kde by stáli o hokejistu z Anglie :o)
Nakonec se vrátím zpátky k Olomouci... u nás proběhlo předkolo play-off, kde Mora vyřadila Havlíčkův Brod a chystá se na Brno. Sleduješ to? Co říkáš např. na to, že se po letech rozhodl odejít Ondřej Kříž?
Jo jo sleduju to jak se klukům daří a i když průběh sezóny nebyl zrovna hladký, tak udělali předkolo play-off a jsou tam, to je dobré pro Olomoucký hokej. S Brnem je to vždycky výborný hokej díky skvělé atmosféře, tak to bude zajímavé a jsem zvědavý kdo postoupí. Určitě bych to přál klůkům, jelikož jsem stále v kontaktu třeba s Kubou Bartoněm, Tomášem Zbořilem nebo s Minim (Milan Ministr, pozn. red.). Taky vím že Žigi (Štefan Žigárdy, pozn. red.) čeká narození potomka, tak good luck Žigi! To, že odešel Křížák (Ondřej Kříž, pozn. red.) teď před play-off mě překvapilo, ale není se co divit, je to výborný obrance a jestli Ústi chce znovu postoupit, tak udělalo dobře.
Chtěl by jsi vzkázat něco fanouškům Olomouce? Tvůj odchod byl nečekaný, pro mnoho lidí i šokující a ne zrovna v době, kdy by se s tebou mohli rozloučit....
Olomouckým fanouškům bych chtěl vzkázat, že v minulém roce v play-off vytvořili parádní atmosféru, na kterou se nezapomíná. To, že v sezóně moc nechodili, je celkem pochopitelné vzhledem k tomu, v jakém stavu je zimní stadion v Olomouci. Jinak děkuji všem co mi fandili a moc na mě nepískali. Jo a ještě něco: ať letos na to play-off a Brno vytvoří ještě lepší atmosféru, jak minulou sezónu!
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí v play-off!
Martin Bouz v útočné pozici před bránou
Oficiální stránky klubu Guildford Flames
Čtěte také: Po stopách bývalých hráčů
Aktualita