S Lotyši na úvod vítězně aneb v Blavě jsme to pořádně rozjeli

Očekávaný den, na který jsme se již několik měsíců těšili, nadešel. Scházíme se na obvyklém místě, parkoviště u Billy, v časných ranních hodinách. Na sobě máme naše klubové, nebo reprezentační barvy. Autobus přijíždí o chvíli později, tudíž využíváme čas a pořizujeme první fotky.

V 8:20 vyrážíme. Po cestě zastavujeme v Olšanech u Prostějova, kde nabíráme poslední účastníky výjezdu, čímž se náš počet ustálil na 47 fans. Úvodem si řekneme organizační záležitosti a rozdáváme vstupenky na dvojzápas. Hned na kraji cesty nás čeká první nepříjemná záležitost, jelikož nás zastavuje dopravní policie . Zprvu to s námi vypadá opravdu špatně, protože řidič nemůže nalézt technický průkaz od autobusu. Policista Jardu nabádá k rychlejším činnostem, aby naši početnou výpravu zbytečně nezdržoval . Policii se snažíme vysvětlit, že nejsme žádní recidivisté, nýbrž fanoušci, kteří spěchají na MS v ledním hokeji . Policista to po 15 minutách pochopil, navíc Jarda nalezl techničák, a proto můžeme pokračovat v cestě dál.

Během cesty dáváme naposledy fanouškům podepisovat petici za rekonstrukci či vybudování nového zimního stadionu. Ve vědomostní soutěži týkající se hokeje soutěžíme o ceny, a to o několik kusů šal, nálepek a kalendář. Nálada v busu se zlepšuje díky vypitým tekutinám, které se projevují především na Houzovi . Fanaticky startuje mexické vlny, čímž vylepšuje atmosféru v busu. Nastává první zastávka, kde vytahujeme vlajku, FANS OLOMOUC, kterou jsme si při této příležitosti nově pořídili a děláme společné foto (několik jedinců na něm chybí ).

Pokračujeme směrem k hranicím. Mezitím si vsázíme na přesný výsledek zápasu a prvního střelce utkání, Česká republika versus Lotyšsko. Za chvíli už stojíme na hranicích. Obrovské překvapení nastává, když uvidíme autobus plný lotyšských fanoušků. Začíná sprška pokřiků, po nichž je stav příznivý pro české barvy . Ovšem následuje druhé kolo, v němž mají mírně navrch Lotyši. Po otestování terénu se začínáme navzájem družit. Lotyši mají za sebou kus dlouhé cesty, což z naší strany vyvolává obdiv . Někteří šprýmaři si neodpouští srandičky, a proto nasazují na zadek autobusu část roztrhané pneumatiky .

Z hranic do Blavy je to, co by kamenem dohodil, a tedy již stojíme na vyhrazeném parkovišti pro fanoušky. V ten moment se začínáme trhat. Menší skupina si to šine pěšky do jedné z místních hospůdek . Větší skupina a zdravé jádro volí cestu autobusem ke stadionu Ondreje Nepely. Předtím ještě Botanik stihne pokecat s policisty, kteří se s ním chtějí dokonce vyfotit na památku . V busu potkáváme fanoušky z Dánska, s kterými navazujeme kontakty. Jerry, Jarin a Agent prokazují své znalosti anglického jazyka . Přijíždíme ke stadionu, kde narážíme na skupiny dalších českých fanoušků. Společně skandujeme a za naší roztaženou vlajkou pochodujeme k fanouškovské zóně.

Ve fanouškovské zóně obsazujeme šest stolů. Pijeme Corgoň a začínáme skandovat naše pokřiky. Své sympatie vyjadřujeme navzájem s kladenskými fanoušky, ba naopak se hecujeme se skupinou fandů z Prostějova . Do toho všeho se projevuje náš prezident, který začíná rozmlouvat s fandy z Ruska. U této příležitosti vzpomíná na svojí paní učitelku, která mu říkávala: „Otíku, uč se jazyky, jednou se ti to bude hodit.“ Načež Ota plynule pokračuje: „Dnes se to potvrdilo.“

Někteří z nás plně využívají možnosti Fan Village tím, že se účastní mnoha soutěží a her. Menší skupinka, kterou vede Ralin, vyráží do nedaleké hospůdky, přičemž tato hospůdka byla pro nás již od poslední návštěvy Bratislavy rezervovaná. V klidné restauraci obědváme a bavíme se s rozumnými Pražáky (fandy Bohemky, Slávie a Sparty) . Již moc časů nezbývá, a proto míříme ke stadionu, kde nás čekají nepříjemné a nepochopitelné kontroly. Je opravdu smutné, že všichni fanoušci musí odevzdávat do úschovny fotoaparáty, trubky, jídlo, pití, bubny, deštníky a jiné. Někteří z nás byli zbytečně opakovaně šacováni několikrát po sobě .

První utkání probíhá v klidném duchu. Náš kotel tvoří atmosféru na stadionu, protože rozeřváváme ostatní české fanoušky a snažíme se povzbudit i dánské mužstvo . Finů na zápase není víc než Čechů, což nás do značné míry překvapuje. Kromě tradičního pokřiku „Suomi“ už toho ze sebe moc nevydali. Dánové jsou na stadionu v menšině, tudíž jsme se snažili jim ve fandění pomoci. Rozproudit atmosféru na stadionu se snaží maskot „Goooly“. Ze stadionu musí na chvíli odejít Michal, který se skrytě snažil získat nahrávky ze zápasu . Utkání není až tak zajímavé, proto navštěvujeme občerstvení na stadionu. Co se týče stadionu, tak je to pěkná aréna, jenž má smůlu v tom, že na rekonstrukci bylo hrozně málo času. Schody na ochozech jsou horší než u nás, poněvadž každý schodek má různé rozměry . Celkově však lze říci, že takovou arénu bychom u nás brali všemi deseti.

Po utkání opouštíme stadion. Košečkovi není umožněno udělat potřebu, kterou opravdu nutně potřebuje . Vydáváme se do okolí stadionu, kde trávíme zbytek času před hlavním chodem zájezdu, tedy zápasu české reprezentace s Lotyšskem.

Vstupujeme opět na stadion, kde se domlouváme s pořadatelem na umístění naší vlajky, aby byla dobře vidět. Zjišťujeme, odkud budou komentovat zápas naši komentátoři. Ochozy se začínají plnit. Dánové a Finové prodali své lístky na tento zápas Čechům a Lotyšům. V ochozech fandí přibližně 6 tisíc Čechů, kteří mají jasnou nadvládu. Celkem 9219 diváků si našlo cestu na stadion Ondreje Nepely. Olomoucký kotel se snaží rozeřvávat celý stadion, což se mu daří hlavně při pokřiku: „Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!“ Zasloužíme si pochvalu, protože fandíme daleko lépe než na některých domácích utkáních Mory . Pokoušeli jsme se (zřejmě marně) vyvolat i nejlepšího našeho komentátora Roberta Zárubu. Škoda jen, že se nepřidali ostatní čeští fanoušci, Robert by si podporu jistě zasloužil. Na stadionu potkáváme několik dalších olomouckých fanoušků, kteří vyrazili do Bratislavy po vlastní ose, což nás zahřálo u srdce.

První třetina končí smírně, a to 1:1, přičemž hra není taková, jakou očekáváme . Nutno zmínit, že jsme v ní lepším týmem, mrzí nás hlavně nevyužitá šance Jardy Jágra. Zamrazilo nás při zákroku na Radka Martínka, jenž musel být odvezen na nosítkách.

Druhá třetina je z naší strany horší, a proto se Lotyši dostávají do hodně nadějných brankových příležitostí, přesto svítí na kostce stav, 2:2. Třetí třetina probíhá v naší režii, navíc se po nádherné střele Martina Havláta ujímáme vedení . Naše vítězství potvrzuje Roman Červenka, který sám před brankářem prokázal svou formu. Celou třetí třetinu dáváme o sobě pořádně vědět. Stadionem obíhají mexické vlny, tribuny se houpají při tradičním poskakování, navíc zpíváme české hity. Naše nadšení nezná konce, čímž dáváme hráčům jasně najevo, že jsou tady doma. Probíhá děkovačka, po níž pomalu odcházíme ze stadionu.

Ve dlouhých frontách si vyzvedáváme zabavené věci. Ota zavelí k odchodu k autobusu, který nás odváží na připravené parkoviště pro fanoušky. V busu je přeplněno. Nemůžeme se pohnout, natož dýchat. Panuje zde přátelské teplíčko a neznámý zápach . Zpíváme, odpovídáme si na naše chorály a zase poskakujeme.

Na parkovišti zjišťujeme, že nejsme kompletní. Někteří jedinci zůstali u stadionu, jiní se vydávají doplnit zásoby do hospůdky. Po 45 minutách se všichni společně shromažďujeme v busu. O půlnoci se vydáváme na zpáteční cestu.

Po dlouhém dni toho máme dost, tudíž 90% fanoušků tvrdě usíná . S podivem nikdo nechce zastavovat na povinné zastávky, a tak nám cesta rychle utíká. Nejdříve však zastavujeme v Olšanech, kde se loučíme s prvními fanoušky. Do královského města přijíždíme přibližně ve 2:45.

Závěrem lze říci, že se nám zájezd maximálně podařil. Odnášíme si neopakovatelné dojmy, které se musí zažít! Těšíme se na další výjezdy, tentokrát však za naší olomouckou Morou!

Foto: fan-zone.cz, yELDa, Sport.cz