Jeden den v hokejovém zákulisí
Zdravím všechny hokejové fanoušky, zvláště pak ty olomoucké. Jmenuji se Petr Všetička, na stadionu spíše známý pod přezdívkou Agent a díky výhře v soutěži s pivovarem Radegast jsem měl tu čest navštívit hokejové zázemí olomouckého stadionu, setkat se s vedením klubu, hráči a vůbec všemi osobami, které se kolem olomouckého hokeje pohybují.
Když jsou již všichni hráči nějakou dobu na ledě vstáváme a jdeme do šatny hráčů. V šatně se také potkávám s kustodem panem Petrem Přecechtělem. Byla mi přidělena lavička, kde normálně sedí Jirka Řípa (momentálně nemocen) a Marťa Prusek (bohužel zraněný). Během mého převlékání po šatně pobíhá pan Přecechtěl a roznáší hráčům dresy na odpolední zápas. Poté mě ještě bere do skladu vyfasovat helmu a s Pepou Podlahou pak už vyrážíme na střídačku. Po našem příchodu jen Pepa upozorňuje trenéra Honzu Tomajka, že už sem tam a až to půjde, ať mě pošle na led. Ani jsem se nestihl rozhlédnout po ledové ploše a slyším: „Pojď na led!“. Chvilku stojím a přemýšlím, jestli jsem se nepřeslechl a jestli to opravdu bylo na mě. Po chviličce trenér příkaz zopakuje a je již více než jasné, že je to opravdu na mě a vyjíždím na led směrem ke středovému kruhu. Tam se mě ujímá náš kapitán Ríša Brančík. „Stoupni si tady a až na tebe přijde řada, vem puk, rozjeď to a dej góla.“ Vcelku jednoduché, až po to „dej góla“. Nájezdů jsem jel několik, ale góly jsem dal pouze dva, a to ještě musím poděkovat Štefanovi, že je pustil. Koutkem oka zahlédnu, že se na mě přišel podívat i bratr a jedu jej pozdravit. Po chviličce jsem ale pokárán kapitánem, že si to mám vyřídit až potom, že teď máme trénink. Po dalších pár nájezdech trochu odpočívám u středové čáry. Všímá si mě Jarda Koma a přihrává mi puk a já jemu zase zpátky. Chvilku takhle kroužíme ve středu hřiště a přihráváme si. Jarda mě většinou přímo na lopatu hokejky a já jemu v lepším případě na nohy v horším případě úplně mimo. Poté střílíme z místa a zblízka na gólmana, což se zprvu zdá jako jednodušší úkol než střílet za jízdy, bohužel i z této pozice dávám jen jeden gól. Do teď nějak netuším, jak jsem ten puk zvedl pod víko. Gól to byl sice krásný, ale jen jeden. Ještě focení s Ríšou Brančíkem a odcházíme do šatny.
Po chviličce na ledě jsem zpocený skoro víc než hokejisti, kteří tam byli mnohem déle. Po příchodu do šatny usedám na svoji lavičku a sleduji dění v kabině. Hráči se různě trousí do sprchy, Milan Ministr cvičí, Míša Nedbálek čte noviny a Jarda Koma se projevuje jako speaker kabiny. A pokud nebavil svým monologem své spoluhráče, kteří mu už na konci nabízeli i peníze, aby už chvíli mlčel, tak já se bavil opravdu královsky. Díky novinám Míši Nedbálka dochází i k malému hecování. Něco ve stylu „v novinách si čteš, jak dát dnes góla?“ Míša rychle kontruje: „No, hlavně, aby ty ses vůbec trefil do brány“. Myslím si, že tohle hecování své ovoce přineslo. Jedna asistence Míša, jedna asistence a jeden gól Jarda. Pozornosti Jardy Komy neunikne ani osoba Radima Tesaříka. Vítá ho se slovy: „Aaaaa, spasitel olomoucké obrany přišel.“ Radim vcelku skromně namítá, že žádným spasitelem není a že právě Jarda je ten borec, na což se mu dostává rychlé odpovědi: „Ne ne, na všech fórech se píše jen Tesil, Tesil, Tesil, spása obrany a o mě nic.“ Všichni se zasmějí, a to už vchází do šatny Pepa Podlaha a odváží mě do hotelu Hesperia na oběd.
Zápas začíná. Ze začátku mi dělá problém se srovnat s rychlostí hokeje, která se z tribuny jeví jako pomalejší. Ze střídačky je to fofr jako blázen. Jako člen realizačního týmu se snažím na střídačce chovat důstojně, což mi vydrží pouze do 2. minuty, kdy Peťa Haluza střílí první gól zápasu a já se zase na chvíli stávám fanouškem a točím šálou. Chvíli poté nám trochu kazí radost svým vyrovnáním Lukáš Handlovský. Ovšem netrvá to dlouho a šála opět létá vzduchem, tentokrát zásluhou Radima Kucharczyka. Končí první třetina a odcházím ochutnat dobroty do místní VIP zóny. Vynikající kuřecí řízečky zalévám pivem Radegast a oknem sleduji přestávkový program jejich promoteamu. Přichází pro mě Pepa a protože hráči už vyjíždí na led, utíkáme. Na začátku chodby vedoucí ke střídačkám nám v civilu oblečený Tomáš Zbořil vyhubuje, že se cpeme řízečkama a pak jdeme pozdě.
Po našem pozdním příchodu už nejdu na své místo na konci střídačky, ale zůstávám na jejím začátku. Díky tomu mám možnost vidět v akci i naši paní doktorku MUDr. Janu Fialovou, která si v průběhu třetiny odvádí Jirku Ondruška na malé šitíčko a kustoda pana Petra Přecechtěla, který musí během druhé třetiny řešit hned dva problémy. Nejprve přijíždí Peťa Polodna a potřebuje odstranit z plexi černé razítko, které mu tam zanechal puk. Kousek hadříku a jakýsi sprej problém rychle řeší. Krátce poté přijíždí s daleko větším problémem Jarda Koma. Praskla mu totiž guma u spoďárů. Ta je velmi rychle nehrazena náhradními tkaničkami do bruslí a hraje se dál. Náš náskok navyšuje Ondra Šedivý, ovšem už podruhé nám radost kazí Lukáš Handlovský a náskok opět snižuje. Druhá třetina tedy končí 3:2.
Během přestávky dávám u piva panu Klapilovi krátké interview a kontroluji čas, abychom došli na začátek třetiny včas. Přestože jdeme o něco dřív, raději utíkáme. Na začátku chodby nás opět čeká Zbořka, tentokrát ovšem tleská a chválí naše polepšení. Když po devíti minutách hry vstřelí góla nejlepší olomoucký obránce Jarda Koma, začínám už trochu věřit, že bychom to mohli zvládnout. Pojistku posílá za záda brankáře Orcta Ondra Šedivý. Hotovo. V ochozech se ozývá „dostali jste bůra“, začíná se slavit a já se již těším na pozápasové oslavy. Těsně předtím než jede Jarda Koma podat ruku soupeři mi oznamuje, že si pro mě pak přijede, mezitím už se ale hráči řadí pod kotlem a Matěj Pekr na mě mává. Vyrážím na led a stoupám si pod kotel. Byť sem se o vítězství nijak nezasloužil, jsem součástí vítězné vlny a pocit je to opravdu nepopsatelný. Zdravíme ještě zbylé dvě tribuny a pomalu vyklízíme ledovou plochu. V tunelu už na mně čeká Ríša Brančík, který se chystá mě odvézt do šatny na vítězný pokřik. V tu chvíli ale uslyším z tribuny skandování „Agent, Agent“. Nedá se nic dělat, vybíhám ještě zpátky a zdravím své věrné fanoušky, ale hned v zápětí už spěcháme do šatny. Stojím a čekám, co se bude dít. Tu se ke mně otočí pan Fiala a říká: “Popadni nějakou hokejku a musíš klepat s námi.“ Hráči odříkávají svůj pokřik za doprovodu klepání hokejek. Poté se se mnou přichází osobně rozloučit Jarda Koma a vyrážím s Helčou na tiskovou konferenci. Po tiskovce ještě rozhovor pro klubový web a tím pro mě den s hokejisty končí.
Kohouti do toho, kohouti do toho hej hej!!!
