PŘIHLAS SE, KOMENTUJ, ZAPOJ SE!

PřihlásitNový účet

Konec sezóny 2010/2011 aneb funus komisaře Morky

3. března 2011 napsal gijos Žádný komentář

S koncem chladného února toho roku dorazila do města zlá zpráva. Rebelové z Vysočiny nadělali četě komisaře Morky ze života dokonalé peklo a sám komisař v bojích padl. Již od začátku bojů jej zachvátila úkladná nemoc. Byl na umření již po třech menších bitvách, pak se ale jeho četa zvedla, zejména africký vysloužilec, jediný černý bojovník v jeho komandu a Morka i díky tomu pomalu přicházel k sobě. Poslední bitvu na Vysočině, ale již nepřežil. Sedm střel mířených do jeho srdce a spánků definitivně ukončilo jeho život.

Smutná výprava zbylých četníků se pomalu vracela k městu, vypleněnému zuřivými rebely. Před obyvateli to sice žádná ostuda nebude, ale město je bez komisaře, policejní tým patrně čeká dovolená na zahojení ran, jen někteří pojedou vypomáhat vojákům rytíře Vítka odrážet nepřítele z jihu.

Morkův poručník seržant Erik vešel do plechové kanceláře svého zesnulého nadřízeného. Z očí mu tekly slzy proudem a přemýšlel, kde on sám udělal chybu. Bylo přeci jeho úkolem zajistit dostatečný počet četníků, aby v kraji vládl pořádek a namísto toho jeho město lehlo popelem, dětského hrdinu Krakonoše po smrti Trautenberka zahubila vojenská jednotka severských legií, piráti vyloupili Mechové království a vzácné hnízdiště Orlů zplundrovali vysloužilci z bojů o Dukelský průsmyk.

Erik v záchvatu žalu sáhl pro láhev kořalky, aby zapudil vzpomínky na neúspěšnou bitvu. V tom zaslechl dětský pláč. Položil láhev na stůl a vešel do vedlejšího pokoje Morkovy kanceláře. Naráz mu na žalem zmačkané tváři vyvstal drobný úsměv. Morka po sobě zanechal potomka, o kterém nikdo nevěděl. „Opět bude mít město komisaře“ zaradoval se v duchu Erik. Jen co bolest přebolí a trochu vyroste, bude opět dohlížet na pořádek v kraji. Jistě povolá nové, mladé četníky, poděkuje těm stávajícím a ty schopné znovu vydobýt zašlou slávu policejní ústředny ve svém městě si ponechá.

Kdoví, třeba i sám policejní prezident bdící nad prací četníků se dá do služby vlastní četě, třeba si vzpomenou naši někdejší nejlepší muži, kteří dnes bojují v žoldácké legii Holešovických. Třeba i někdo z našich mladých bude moct zařadit se k nám, každopádně sotva, co Morkův syn vyroste, bude v kraji opět pořádek.

Nesmutněme, vždyť pořád ještě žijeme!

Foto: Martin Pavlík

Zatím žádný komentář. Buď první!