Výjezd na Sarezu - report
Scházíme se ve dvě hodiny u zimáku. Je nás něco kolem 35. Pár lidí se nedostavilo, ale to je jejich chyba. Autobus přijíždí a cesta může začít.
Bohužel autobus neměl asi dálniční známku a tak jsme museli do Ostravy jet po vedlejších silnicích. Po cestě se popíjelo a fandilo. Kolem 15:45 dorážíme k hale Sarezy. Autobus nás vysadil u zadní strany haly, kde jsme pozdravili pár hráčů MORY. Obcházíme halu a jdeme si koupit lupeny. Stojíme řadu a pokladnice ne a ne začít prodávat. Proto začneme bouřlivě řvát MORA a různé jiné pokřiky a hned jsme měli lístky. Na stadion vstupujeme všichni spolu. Na ledové ploše probíhá příprava na zápas. My se přemisťujeme do určeného sektoru a začínají se vyvěšovat vlajky a papírové choreo. Párkrát povzbudíme hráče, ale jinak se vše připravuje na zápas. Když hráči zašli do kabin, aby mohla být upravená ledová plocha, začalo se v našem sektoru chystat další choreo. Každý dostal papír s číslem 1 a musel se přemístit tak, aby to výsledně vypadalo jako pohár. Po nástupu hráčů na led, všichni papír zvedli s pokřikem : Byli jsme a budem.
Zápas začal a náš kotel neustále povzbuzoval. V 9. minutě sice přišel gól Sarezy, ale stále nás bylo více slyšet než domácí, kteří krom bubnů vůbec nefandili. Do konce třetiny se už nic zvláštního nestalo. Se začátkem druhé třetiny přišel i tlak našich, který byl korunován gólem v 25.minutě. V tuto chvíli přišlo největší fandění, když domácí vůbec nevěděli kde jim hlava stojí a byli rádi že nedostali další branky. Bohužel pak přišlo vyloučení Čurdy a branka Ostravy, se kterou hráči Olomouce ani my nesouhlasili. Jeden z našich hráčů se svíjel v křečích na ledě a rozhodčí hru nechal pokračovat. Tím pádem hráli domácí 5 na 3 a nebylo pro ně těžké vstřelit branku. O chvíli později byl vyloučen Mini a domácí se dostali do dvoubrankového vedení. Z našeho sektoru se ozvalo několik nadávek na rozhodčího. Později jsme pokřikovali dokonce i na domácího komentátora, který vždy při přerušení mlel nesmysly. Naše „Drž už hubu“ však bral pouze s úsměvem na tváři. Přestože v třetí třetině branka už nepadla a naši prohráli, odebrali jsme se na konci utkání až k ledové ploše a navzájem si s hokejisty poděkovali.
Když jsme se odebírali ze stadionu k poště, kde nás měl čekat bus, vůbec to nevypadalo že by MORA prohrála. Pořád se něco řvalo. Při cestě nazpět to vypadalo stejně jako při cestě tam. Mohutně se pokřikovalo a chlastalo. Při jedné zastávce si dokonce jeden z našich fanoušků našel suvenýr. Utrhl označník u silnice a odvezl si ho s sebou domů. Do Olmika dorážíme kolem půl 10. Pár z nás si počkalo na příjezd našich hokejistů a taky jsme se dočkali. Hokejisty jsme přivítali a odebrali se každý po svém.
Chtěl bych ještě poděkovat Ottovi, že dokázal uspořádat tento výjezd.