Pohádka o 14 měsíčkách aneb nezavírejte nám hokejovou extraligu
Byla noc. Foukal silný vítr a sněžilo. Vrcholky stromů se ohýbaly pod poryvy větru, přes pláně se valily návěje čerstvého sněhu nesené vichřicí. Promrzlé děvčátko v lehké sukni se propadalo do závějí, v tom najednou spatřilo malé mihotavé světýlko.
Ráno se vzbudila na loži z větví. Oheň nedaleko ní stále hořel a 14 starců stále sedělo kolem něj. „Buďte zdrávi dobří mužové, víte, macecha mě vyhnala do zimy a do mrazu. Šla jsem nazdařbůh a naštěstí našla vás. Kdo vlastně jste?“ zeptala se. „Nás nazývají čtrnácti měsíčky. Plesnivý dědek Vaněk nás spolu s dalšími buržoazními pány nechal tady v pralese a hodlají se zamknout v údolí do rezervace, kde nebudou nikoho zajímat. Bohužel. Ovšem my chceme nadále bojovat a přinášet radost.“
Nad dívku se postavil nejstatnější z měsíčků ve žlutém kabátě. „Já měsíc Slovánek přicházím ze severu a přináším Ti lví rychlost. Jako dar Ti věnuji svůj klobouček.“ Jako další nad ni vztáhl ruku jednooký měsíček v černém hávu. „Já měsíc Picaroon přicházím také ze severu a přináším Ti kuráž, s jakou bojovali na dalekých mořích dávní piráti. Mým darem je hruška.“
Jako pátý přistoupil měsíček v modrém svetru. „Já měsíček Jizrael přicházím z východu a věnuji Ti klidnost, s jakou proplouvají gondoly městem Benátky. Jako dar je drobná skořepa.“ „Já měsíček Královák přicházím rovněž z východu a věnuji Ti nezdolnost, s jakou odolávaly středověké hrady všem protivenstvím. Přijmi můj dar, kterým je tento živý čáp.“ „To já, měsíček Brodský, přicházím ze středu země a věnuji Ti drzost, jakou má každý rebel. Dobrou drzost, která neurazí a naopak nenechá na sebe plivat. Mým darem Tobě je taktéž živý tvor – sova.“
Po prvních deseti měsíčkách byla chvíle ticha. Dívenka nestačila děkovat. „Dobří měsíčkové, jak já se vám jenom odvděčím?“ „To ještě není vše, řekl nejstarší z měsíčků. Přistupte vy zbývající!“
„Já Třebač přicházím ze srdce země a nesu Ti horáckou pracovitost. Darem Ti předávám stéblo slámy." Jako poslední přistoupil velmi zanedbaný měsíček, který vypadal ze všech nejsmutněji. Přesto se nad dívku postavil, vztáhl ruce a pravil. "Já Mostík přicházím ze severu a přináším Ti uhelnou výdrž. Ať vytrváš hořet tak jako uhlí. Darem, prosím, přijmi látku, již jsem sám látal.“
Dívenka se měsíčkům uklonila, ještě jednou poděkovala, aniž by si všimla, že uplynula dlouhá doba a vůkol všude již pučelo jaro, se rozeběhla do lesa vstříc naději nových dní. Jistě si našla dobrého muže a šířila radost a pokoj kolem sebe.
Foto: iDNES.cz, Facebook
