Putování pralesem aneb první hokejová liga hlásí začátek nové sezóny

Začalo se stmívat. Z hloubi lesa se ozývaly podivné zvuky a syčení. Drobné děvče pomalu začínalo nabírat moldánky. „Nevím, kde jsem, bojím se a v noci mě tu jistě nečeká nic dobrého.“ Jen to dořekla, ozval se řev. Děvče se začalo potit hrůzou a přidalo do kroku. V tom náhle objevilo plechovou chaloupku. Vešlo dovnitř a hle, na 30 postýlek. „Začínám si připadat jako Sněhurka, ale naštěstí mám střechu nad hlavou a bezpečné bydlení.“

V okamžení se v chaloupce rozsvítilo a vešlo několik trpaslíků v čele s jejich kapitánem Mikelem. „Copak hledáš děvče tady, uprostřed pralesa?“ zeptal se Mikel. „Je to naozaj akési čudné.“ „Áno, áno kamarát. Tiež som prekvapený, čo hladá dievka tu v pralese,“ dali se do hovoru v neznámé řeči trpaslíci Rác a Kotvan.

„Nevěděla jsem, že jsem v pralese,“ řekla dívka, „zabloudila jsem“. Mikelův zástupce Dopita se podrbal ve zbytcích vlasů a něco zašeptal Mikelovi. Ten se pousmál a řekl: „Dobrá, necháme tě tu přespat a ráno tě provedeme pralesem, ať vidíš, co tu s ním máme práce. Ale tady se bát nemusíš. Tento náš plechový dům je něco jako nedobytná pevnost. Tady na Tebe nikdo nemůže. Bránit nás dnes v noci budou zkušení hlídači Nedbálek, Lhotský a Ondrušek.“

Druhého dne ráno tak vyšli na průzkum pralesa. Hned nejblíže byla smrdutá jeskyně, před kterou šumělo bahenní jezírko. Slova se ujal trpaslík Řípa: „Tady je takové komické místo. Žije zde stvoření, které si říká drak, ale je to spíš taková nepodstatná ještěrka. Krom toho, že hrozně smrdí, tady v pralese vydrží vždy tak maximálně rok, než ji ostatní zvěř vyštípe zpátky do pralesa mnohem hlubšího.“

Brzy došla skupina k soutoku několika potoků. „Pozor, je to tady hodně podmáčené!“ pravil skřítek Haluza. „Jsou to takové naše pralesní Benátky. Chodí sem mláďata bílých tygrů.“

Prales houstnul a skupina se musela prosekávat křovím a liánami. Kapitán Mikel pravil děvčeti: „Asi ti tato cesta nepřipadá nejsnažší, ale je nejkratší. Vychytávali ji naši zkušení vychytávači Žigárdy a Kašík,“ přičemž ukázal na dva ze skupiny, kteří mačetami odráželi všechny větve a trnité šlahouny. „A čím se živíte, tady v pralese?“ zeptalo se děvče. „Někteří naši kamarádi jsou výborní střelci. Často něco uloví, třeba tady Kucharczyk nebo Pekr,“ odpověděl kapitán Mikel.

Hlouček dorazil na palouk, na kterém stál z mechů seskupený úplný hrad. „Zdejší zvířata si tu hoví jako králové, je těžké tu něco ulovit. Tady se spíš bráníme proti nejrůznějším hadům,“ řekl Bartoň a ihned mrštně odrazil útok nenápadně se připlazující krajty.

„Máš dobré boty?“ zeptal se během chůze dívky další z trpaslíků Staněk. „Půjdeme podél řeky.“ A věru, trpaslíci i s dívkou přešli most, kompletně vystavený z uhlí. „Ten se sem přemístil taky z daleko hlubšího pralesa. Neuměli tam přes něj přecházet, tak ho dali sem,“ řekl skřítek s podivným jménem Kucsera.

Cesta pokračovala podél vody. V tom dal Mikel prst k ústům a skupinka zastavila. Na druhém břehu se ukázala pláž, na které se třely nejrůznější živočišné druhy. Slovo si vzal Kolouch: „Sem se chodí či plaví třít ti, co se třením množí. Proto se této pláži říká Tře beach. Ale koupat se tu moc nedá, těch živočichů je opravdu hodně a každou chvíli se nějaký zmatený druh může o tebe otřít a není to nic moc.“ Pár kroků za Tře beachí byl brod.

„Jé,“ vykřikla dívka, „tady rostliny narostly tak, že při pohledu shora vypadají jako tvář Karla Havlíčka Borovského.“ Skřítek Janáček se trpce pousmál: „Proto se taky tomuto brodu říká Havlíčkův. Vloni přes něj nepřešla skupinka trpaslíků vedená kapitánem Brančíkem. Proto my jako jejich následovníci musíme nadále žít tady v pralese.“

Cesta pokračovala podél řeky až k jejímu Ústí. „Tady maximální opatrnost,“ upozornil Šlahař. „Je to nejnebezpečnější místo v pralese. Tady v Ústí řeky žijí lvi, vyloďují se vojáci a rostou plody trpké jako kyselý rosol. Nevím, jaká je v nich chemie, ale lepší je se tomuto místu vyhnout.“

Naši poutníci pokračovali pralesem po takzvané Medvědí cestě. „Medvědi bývají nevypočitatelní, ale nás je dost tak mají asi strach,“ zaplašil dívčiny obavy Selingr. „Ale nikdo neví, kde se tu berou,“ dodal.

Došli na místo, kde pod nohama měli jen písek. „To jsem blázen, vždyť už tu ten písek dávno být neměl,“ kroutil hlavou nevěřícně trpaslík Pšurný, ještě vloni jeden z těch, co na písku stavěl své obydlí.

Došli až k místu, kde se musí přísně mlčet. „Je to zákon pralesa,“ vysvětlil děvčeti kapitán Mikel. „Tady platí, že to, co je - líto mi říci - to si tu mám jen nechat projít hlavou. No a z toho - líto mi říci - vzniklo pralesní pojmenování Litoměřice.“

„Fuj, co to je za smrad?“ zeptala se náhle dívka zacpávajíc si nos, aby nemusela čichat. Kulhající skřítek Zbořil v mžiku odpověděl: „Sem chodí celý prales konat potřebu. Podle toho, že tu mají své pralesní kadibudky, se tomuto výměšišti říká, tuším, Kadáň. Ale rychle pryč, je tu opravdu smrad.“ Dívka znechucená předchozím výměšištěm náhle úplně chytila jiskru v oku a rozeběhla se k místu jak nachystanému pro svatbu.

„Tady tak vejít do chomoutu,“ zasnila se při pohledu na úhledně vykácený prales, místo posázené květovím a různou další maškarádou, kterou prales poskytuje. „Neříkej dvakrát,“ obrátil se k ní Ministr, „je to past toto místo. Tady naše pralesní víly lákají do chomoutu piráty pod záminkou, že je z pralesa vysvobodí a namísto toho je kanibalsky sežerou a chudáci piráti končí jako výměšky v před chvílí projité Kadáni.“

„Poslední, co ti ukážeme, bude poloostrov na jihu, ve tvaru hlavy. Pralesní pouť tam vede přes mírné kopce, takzvanou Vysočinu,“ vysvětlil Horák. Po úmorném pachtění v odpoledním žáru tak došli s dívkou na poloostrov Jih-hlava. „Tady se naše cesty rozcházejí,“ řekl dívce kapitán Mikel. „Naši strejdové Tomajko a Fiala nás už volají do plechové chaloupky. Měj se pěkně a drž se! Teď už běž domů a mysli na nás. Jednoho dne se z pralesa chceme taky dostat.“ Stiskl si s dívkou ruku a ta odešla.

Skřítky čeká rok plné práce s pralesem. Jako první musí zasypat aromaticky výrazné výměšky v Kadáni. Věřme, že tento rok v pralese naši skřítkové ujdou větší část cesty než vloni pod vedením starého kapitána Brančíka.

Foto: fan-zone.cz, yELDa